Mama blog

Být mámou je full time job bez dovolené, spánku a volného času. A i když je to občas opravdu náročné, je to to nejkrásnější povolání na světě. Jaké to je být mámou, co všechno vás může během mateřství potkat a jak moc změní váš život druhé dítě? To vše a mnohem víc vám prozradí maminka Míša.

Den matek aneb Mámy, mysleme na sebe!

6 minut čtení

Den Matek budu letos slavit už popáté. Od doby, kdy jsem měla jen maličkou Mínu, se toho strašně moc změnilo. Se Sofií je totiž všechno ještě mnohem intenzivnější.

Matčino selhání aneb Atletika nadvakrát

7 minut čtení

Když nazraje čas prvních kroužků, bývá to tak trošku oříšek. Jasmínce budou v listopadu čtyři roky, a tak se u nás během prázdnin rozproudila debata o tom, co by naše dítě mohlo bavit. Když byla Mína menší, chodila jsem s ní na batolecí plavání a lekce Play Wisely, které jsme absolvovaly v několik kurzech, než nám do toho hodil vidle koronavir a lockdown.

Sofince je rok aneb Jedna nostalgická

6 minut čtení

Je to už rok, co jsem dvojnásobnou mámou, a ani já se nevyhnu klišé – neskutečně to letí. 365 dní od chvíle, kdy jsem poprvé viděla svoji druhou holčičku. 

Než přijde Ježíšek aneb Domek pro Jasmínku

6 minut čtení

Předvánoční doba je skvělá. Přiznám se, že dřív jsem ji, jako už dospělá, nijak moc v lásce neměla. Přišlo mi, že je to spíše chaos, stres a vzhledem k tomu, že v práci byl vždy do posledního dne šrumec, neměla jsem nikdy tu pravou vánoční náladu. S dětmi je to ale jiné a já díky nim opět vidím Vánoce a advent úplně jinak.

Jedno dítě žádné dítě aneb S Mínou v ZOO

6 minut čtení

Svět se vrací do starých kolejí, a tak se postupně vracíme s dětmi znovu k výletování a poznávání nových věcí. Na Sofi konečně čeká plavecký kurz, na který zatím neměla šanci nastoupit, poprvé měla možnost na vlastní oči vidět zvířata v ZOO a Mína si užívá radosti změny prostředí a kontaktu s dětmi.

Pohádky aneb Peklo dětských pořadů

6 minut čtení

Také jste se kdysi dávno ještě v nemateřském životě divily, že některé matky odkládají děti k televizi? Moc dobře si pamatuju, jak jsem tvrdila, že moje dítě na televizi koukat nebude. A když, tak maximálně na vzdělávací pořady, a to pouze 10 minut denně.

Prší aneb Do školky je cesta dlouhá

5 minut čtení

Nevím, jak je tomu u vás, ale u nás je každá cesta, na kterou se s dětmi vydám, prakticky téměř vždy odsouzena k časovému nezdaru. Ještě pořád totiž nestíháme chodit včas. Vždycky nám do toho něco vleze. Ranní nehoda Sofi, ztracená bota, vojenský kordon táhnoucí do opravny novou helikoptéru (ano, to se u nás opravdu děje, dokonce i několikrát do týdne) nebo prostě jen počasí.

Srovnávání aneb Běh mimin na jeden rok

6 minut čtení

A ona ještě nesedí ani neleze? To naše Anička v jejím věku už dávno…. Znáte to taky? Srovnávání a porovnávání. Nesnáším ho. Co je mi po tom, že sousedovic Karolínka už dávno obchází nábytek a pomalu je schopná si sama vylézt do židle a najíst se, zatímco moje dítě si spokojeně leží jako pytel brambor a zatím nevypadá, že by se chtělo vydat do světa?

Matky sobě aneb Konec mateřské inkvizici

7 minut čtení

Když se stanete mámou, váš život se změní. Už nikdy nebude jako dřív, už nikdy nezažijete tu bezbřehou volnost bezdětnosti. S dětmi nastupují povinnosti, určitý denní řád a také řada omezení, pro která vaši bezdětní přátelé už nebudou mít pochopení. Alespoň do doby, než budou mít vlastní děti.

Balení aneb Nejsem minimalista

5 minut čtení

Jestli je něco, co mi v životě opravdu nejde a co mě vždycky strašně vystresuje, je to balení. Kdykoliv jsem kamkoliv jela, nedokázala jsem překonat pocit strachu, že se nedokážu sbalit tak, aby mi něco nechybělo.

Na zahrádce aneb Dřina jménem pískoviště

6 minut čtení

Když jsme se před dvěma lety rozhodovali o koupi bytu, nalákal mě můj muž na byt se zahrádkou. Nikdy se prý o ni nebudu muset starat, sliboval. Budu si jen s dětmi užívat její pozitiva, a když na to přijde, obě holky se na zahrádce skvěle zabaví.

Na růžové vlně aneb Mína má pokojíček

9 minut čtení

Je to tady. Opravdu se to stalo. Naše Mína má vlastní pokojíček. Krásný, holčičí a samozřejmě růžový, přesně tak, jak si vysnila a dost důrazně vymohla. Co na tom, že původně měl vypadat úplně jinak. Moji představu Mína stopla hned v úvodu. A tak jsem se rozloučila s tlumenými barvami, designovou kombinací bílé a dřeva a vrhla se společně s malou velitelkou a mužem do akce s názvem – „Miluju růžovou a ať je to vidět“!