Mama blog

Je zvláštní, jak se člověk s příchodem dítěte mění. S rostoucím počtem dětí často přehodnocujete věci, které jste dříve striktně odmítaly, a hledáte cesty, jak si péči o ně co nejvíce zjednodušit. Nebo prostě jen hledáte věci, které vám pomohou v tom, abyste si mohly alespoň dojít na záchod, vyčistit zuby či obstarat alespoň základní domácí práce.

Také jste se jako bezdětná těšila, až si budete se svými dětmi chodit hrát na dětské hřiště? Rozplývala jste se nad rozkošnými holčičkami, které si spořádaně nabíraly do svých růžových kyblíčků písek, a nad malými rošťáky, kteří si tiše hráli s tatrami? Tak věřte tomu, že přesně takhle to u vás nikdy nebude.

Mateřství vás změní. O tom není pochyb. A to nejen vnitřně, ale i navenek. Dítě naše tělo poznamená a je to naprosto přirozené, ačkoli se nám nejrůznější celebrity a influencerky snaží namluvit opak. Do riflí, které jste nosila před těhotenstvím, se musíte dostat ideálně do 14 dnů, nejlépe hned po příchodu z porodnice, a k tomu samozřejmě pronesete tu zázračnou větičku, že za všechno vděčíte genům a dobrému spalování. Bla, bla, bla.

Moje kamarádka říká, že mateřství je jedno velké období, které je tvořeno desítkou malých, které na sebe plynule navazují. Ono totiž v mateřství jsou stále nějaká období. Nikdy z nich nevyjdete. Jakmile jedno skončí, druhé začne a třetí už je za rohem. Těžko říct, které z nich vám připraví nejvíc šedivých vlasů, přiznejme si ale, že období „PROČ?“ je jedním z těch nejtěžších. Alespoň pro vaši psychiku. Protože když zvládnete tohle, zvládnete už všechno.

Nic vám neznepříjemní první týdny a měsíce s miminkem tolik jako právě prdíky. Celkem roztomilé slovo pro peklo, které to znamená pro vaši malou housenku a pro vás jako rodiče. Vaši šestinedělím zmítanou psychiku takové prdíky dokážou rozložit jako lego. Je totiž jen málo situací, které vás v životě potkají a v nichž si připadáte tolik neschopná, jako když dítě bolí bříško, kroutí se, řve, až se zalyká, rudne, tlačí a vy se mu snažíte s minimálním úspěchem ulevit. Pocity selhání, zoufalství a beznaděje jsou u vás na denním pořádku.

Jestli je opravdu něco, co na celém dnu s dětmi nesnáším nejvíc, pak je to uspávání. Obdivuju všechny kamarádky, které ještě po celém tom denním kolotoči dokážou vychutnávat sladké chvilky vzájemné večerní pospolitosti a užívat si ten jedinečný okamžik, než jim dítě usne. Já se prakticky celý den nemůžu dočkat jediného – až obě, malá i velká, zavřou pusu a oči a bude chvilku klid.

Režim. „To my jsme s tebou nikdy takové problémy neměli, prostě byl pevně daný režim a přes to nejel vlak.“ Také jste to od své mámy nebo babičky slyšely? Režim je bezesporu dobrá věc. Ale ruku na srdce, málokdy se vám povede jej zavést. A povede-li se jej zavést, stejně ho budete porušovat. Pokud jste už náhodou nějaký režim měli, s příchodem druhého dítěte vezme za své. Děláte totiž cokoli, cokoli, co vám uleví ve vyčerpávajících začátcích.

Šestinedělí je zvláštní období. Je to doba, kdy byste se měla oklepat z porodu a co nejlépe se sžít s miminkem. Zvyknout si na sebe a najít systém, jak nejlépe společně fungovat. 

Ze všech stran slyšíte, že porod je sice horor, ale pobyt v porodnici je hned druhý. Cizí prostředí, nepříjemný personál a minimální soukromí, to vše prý matce po porodu, kterou cloumají rozbouřené hormony, příliš nepřidá. A tak se každá těší nejvíc na to, až půjde domů.

Je to tady. Dneska se to stane. Dneska se narodí. Ne, že bych to po těch devíti měsících, co jsem ji nosila, nečekala, ale i tak je to vždycky trochu jako ruská ruleta. Který den si vybere?