Chodila jste se starším v kočárku poctivě dvakrát denně ven, aby se nadýchal čerstvého vzduchu, pak jste si dali oběd, pohráli si, odpočinuli si a vyrazili zase ven, protože vaše dítě spalo v přesně dané časové intervaly? S druhým miminem jste ráda, když zvládnete jednu procházku denně. I tak se na ni vypravujete pomalu půlku dopoledne. Odpoledne už si žádné velké ambice nedáváte a bohatě vám stačí, že starší dítě skotačí na zahrádce. Ideálně u sousedů. Vy zatím krotíte uvřeštěné novorozeně, kterému evidentně nikdo neřekl, že má celý den prospat.
Se dvěma dětmi si totiž v šestinedělí žádné velké cíle nekladete. Jde o to přežít, najíst se (i když nastojáka a jednou rukou, zatímco druhou držíte mimino) a dostat se několikrát denně alespoň na záchod, aniž by to mladší řvalo a starší si mezitím rozbilo hlavu o dětskou kuchyňku nebo tahalo kočku za ocas. Neplánujte, prostě žijte z minuty na minutu, protože děti jsou prostě nevyzpytatelné. A ať si naplánujete cokoli, jedno z dětí vám do toho beztak hodí vidle.
Starší děti jsou vůbec nevyzpytatelná stvoření a potřebují vás vždycky v tu nejmíň vhodnou chvíli. Třeba když se uvelebíte na gauči, miminko naštelujete na kojící polštář, a to se přisaje, ozve se zvonivým hláskem – „Maminko, kakat!“ A zkuste to risknout a požádat dítko, ať počká.
Pak je také spousta činností, které najednou na váš vkus trvají strašně dlouho. U nás to je třeba smrkání. Mína totiž vždycky musí vysmrkat celou rodinku. To máte nudlička tatínek, nudlička maminka, malá nudlička Mínuška a teď ještě musíme čekat na nudličku Sofinku. Roztomilé. Ale když vám po celou dobu, co tu unudlenou famílii taháte z nosu, vyřvává mimino a ke konci se u nejmenší nudličky už pomalu zalyká, potečou vám nervy od začátku do konce.
A tak je to v průběhu celého dne pořád. Starší dítko s příchodem mladšího najednou potřebuje asistenci maminky i u aktivit, které bylo dosud zvyklé bez problémů vykonávat samo. Takže občas podlehnete toužebnému přání stát se chobotnicí. Dvě ruce vám prostě nestačí.
Jak říká naše Mína, s miminkem „je to takový zamotaný případ.“ A tak se prostě vykašlete na režim, na to, že musíte tohle a tamto, a ještě byste snad měla tadyto. Kromě nutných návštěv doktorů v šestinedělí nemusíte nic. Ani uklízet, ani vařit, ani obsesivně dvakrát denně venčit děti za každého počasí. Prostě si zkuste občas hodit nohy nahoru a místo výběhu s kočárkem a starší na odrážedle uspěte mimino a pusťte si pohádku. Protože – a to se málo ví, děti jeden den bez pobytu venku přežijou absolutně bez úhony. A vám takové jedno odpoledne dost bodne.