Já jsem měla štěstí. Ačkoli jsem si pro svůj druhý porod vybrala jednu z největších pražských porodnic, od první do poslední chvíle jsem si nemohla stěžovat vůbec na nic. Díky tomu, že nebylo úplně plno, požádala jsem o nadstandard. A byly to nejlépe investované peníze v životě! Po porodu na mě čekal krásný pokojík s lednicí, mikrovlnkou, klimatizací a obří televizí. K tomu jako bonus balkon s výhledem na Vltavu, na kterém jsem si užívala večerní sluníčko. Nádhera. 

Musím přiznat, že ač to zní zvláštně, takovou pohodu, jakou jsem si užila v porodnici, jsem už tři roky nezažila. Klid, ticho, odpočinek a denní režim jen podle mě a miminka. Paráda! Třikrát denně se ozvalo ťuknutí na dveře a na stole mi přistálo jídlo. Tady bych sice měla pár výtek, ale darovanému koni… znáte to. Navíc si nepamatuji, kdy mi naposledy někdo celý den servíroval jídlo až pod nos.

Vzhledem k tomu, že jsem se po porodu cítila skvěle, neměla jsem žádné obtíže ani bolesti, nepotřebovala jsem ani dohled personálu. A tak jsme si jen ráno se Sofinkou odbyly velkou vizitu a zhruba třikrát denně se za námi zastavila sestřička, aby se ujistila, že opravdu nic nepotřebuji. Nepotřebovala jsem nic, nebo ano, potřebovala jsem klid a byla jsem neskonale vděčná za to, že mi ho zde v plné míře dopřáli.

A tak jsem dny v porodnici trávila v posteli. Díky nepřetržitému tulení s miminkem a častému kontaktu kůži na kůži jsem kojila už druhý den po porodu a Sofinka krásně pila a přibývala. Nevadilo mi ani omezení návštěv. Tatínek, který mi poctivě každý den nosil dobroty, za námi dojít mohl a to bylo to nejdůležitější.

Musím přiznat, že když nás třetí den pustili domů, bylo mi to trochu líto. Samozřejmě, že jsem se těšila na Jasmínku, ale bylo mi jasné, že tohle byl vlastně možná jediný čas, který jsem si užila jen a pouze se svou druhorozenou. Čas, během kterého jsem měla celý den jen pro ni, kdy jsem nikam nespěchala, nemusela řešit žádné další problémy, o nic se nestarat. Čas, kdy jsem se mohla naplno soustředit jen na nás dvě.

A tak když pro nás muž přišel, tajně jsem pustila slzu a s hlubokým dojetím se loučila nejen se „svým“ pokojem, ale také s báječným personálem. S dcerkou ve vajíčku a s obrovskou bonboniérou jsme se také ještě zastavili zazvonit na porodní sál, abychom poděkovali naší porodní asistentce za to, že mi pomohla porodit naši druhou dceru bez poranění a že díky ní budu mít na svůj porod jenom hezké vzpomínky. A to je něco, co mezi svými kamarádkami moc často neslýchám, což je obrovská škoda.

A teď už domů. Krasosmutním. Ale… třeba si tu ještě jednou podobný wellness střihnu. Nikdy totiž neříkej nikdy. 😊