Matčino selhání aneb Atletika nadvakrát

7 minut čtení

Matčino selhání aneb Atletika nadvakrát

7 minut čtení
15.03.2022

Když nazraje čas prvních kroužků, bývá to tak trošku oříšek. Jasmínce budou v listopadu čtyři roky, a tak se u nás během prázdnin rozproudila debata o tom, co by naše dítě mohlo bavit. Když byla Mína menší, chodila jsem s ní na batolecí plavání a lekce Play Wisely, které jsme absolvovaly v několik kurzech, než nám do toho hodil vidle koronavir a lockdown.

Výběr prvního velkého kroužku u nás nebyl vůbec jednoduchý. Já i muž jsme se snažili dítě nenápadně směřovat k aktivitám, ke kterým tak nějak přirozeně tíhneme. Malá sportovkyně ale naše návrhy prudce smetla ze stolu. Já se tak musela rozloučit s vidinou své dcerky v roztomilé tutu sukýnce a baletním trikotu a muž zase z hlavy pomalu mazal obraz nadějné fotbalistky. Poté, co jsme se společně probrali nabídkou místních kroužků, bylo jasno. Mína měla dva favority. Vlastně tři. Atletiku, plavání a koně. Atletika se jí ale líbila nejvíc.

krouzky pro deti

Atletická přípravka se nám zdála jako prima volba a Mína se na ni neskutečně těšila. O to víc, že se na ni přihlásil i její kamarád. Prakticky celý zbytek léta jsme poslouchali, jak bude chodit na atletiku, bude mít tričko, legíny a sportovní boty. „SPOR-TO-VNÍ!“ slabikovala mi Mína urputně a mé barefoot milující srdce plakalo. Čím víc se blížila první hodina, tím nervóznější a nedočkavější Mína byla. Že jde ve čtvrtek na první hodinu, věděl celý náš dům, školka, široké příbuzenstvo i cizí lidé, kterým Mína tuto velkolepou událost oznamovala na autobusové zastávce.

krouzky pro deti

Konečně ten slavný den nadešel. Plánovali jsme to ve velkém – přece jen, žijeme tím už čtvrt roku, tak co by ne. Mínka půjde do školky, tam ji se Sofi vyzvednu, společně přejdeme do místního Sokola, tam už bude čekat muž a společně, zatlačujíce slzu dojetí, doprovodíme Mínu na její cestu vstříc zářné atletické budoucnosti. Až bude v roce 2036 po zlatém olympijském startu pro média vzpomínat na své začátky, bude to přesně TA historka.

No, mohla by to být krásná vzpomínka. Realita ale byla úplně jiná. Poté, co jsme dorazili do Sokola, strčili jsme namotivovanou Mínu mezi hlouček dětí v tělocvičně, kde se k našemu velkému překvapení (ještě nikdy nikam nechodila sama) ihned dala do řeči s vedle stojící holčičkou. Dojatě jsme pozorovali naši malou, a vlastně už tak velkou holčičku, jak skvěle to zvládá, a plácali se po rameni, jak to hladce probíhá. Ano, tady přesně se ukázalo, že přísloví „Nechval dne před večerem,“ rozhodně není prázdná fráze.

krouzky pro deti

Po dvaceti minutách, kdy se Mína už krásně zapojila do probíhající hodiny, trenérky přečetly prezenci. Jasmínka mezi dětmi nebyla. Ukázalo se, že jsme sice na tréninku atletiky, ale pokračující a pro děti ve věku 6-7 let. Naše přípravka totiž také probíhá ve stejný čas, ale na úplně jiném místě. Zafixovala jsem si do hlavy špatné místo a nenapadlo mě se podívat, jestli opravdu míříme správně. Můj mozek, který vždycky na všechno pamatuje, totálně selhal a vzhledem k tomu, že je dcerka hodně vysoká, vůbec mi nepřišlo divné, že mezi děti nezapadá.

Bylo mi strašně. Žaludek mi házel salta a tepovkou jsem měla blízko k infarktu. Když jsem odváděla Mínu, která vůbec nechápala, co se děje, z tělocvičny, chtělo se mi brečet nad tím, že jsem jí to takhle zkazila. Vysvětlila jsem jí situaci, rychle jsme s mužem sbalili věci, popadli holky a cvalem běželi na místo, kde měla naše správná lekce probíhat.

vyber krouzky

Když jsme zpocení doběhli, byla už lekce v plném proudu. Zmatenou Mínu jsem rychle přezula, omluvila se trenérkám a postrčila malou atletku vstříc novému působišti. Trvalo asi pět minut, než se Jasmínka oklepala. Pak už se zase zapojila a až do konce hodiny celkem úspěšně a spokojeně plnila všechna zadání trenérek.

Zatímco já se pořád vnitřně hroutila z dceři způsobeného traumatu, muž mě povzbudivě hladil po zádech a uklidňoval, že se vlastně nic nestalo. "Traumatizovaná“ dcera navíc vesele poskakovala po tělocvičně a nevypadala na to, že by ji daná situace nějak výrazně zasáhla. Na zmrzlině, kam jsme poté zamířili, pak Mína spokojeně prohlásila, že to bylo „děsně prima“, a zeptala se, jestli i příště půjdeme na obě hodiny.

vyber krouzky

A tak jsme den zakončili spokojení a bohatí o další (i když nechtěné) zážitky. Víte, tohle je přesně jeden z tisíce důvodů, proč svého muže tolik miluju. Protože dokáže vždycky zachovat chladnou hlavu, protože mě vždycky podrží a protože každý můj fuck up dokáže otočit do pozitivna tak, že se tomu nakonec zasměju.

sdílet na facebooku

Líbí se Vám tento článek?

Pokud chcete dostávat newsletter s výběrem témat podle Vašich zájmů, stačí si ve Vašem profilu vyplnit preference.

Registrace