Jako se vším, i tady vzalo mé předsevzetí brzy za své a nastoupila realita. A já zjistila, že televize je magické místo, před kterým se na chvíli i to nejakčnější batole promění v hodné dítko, které poslušně sedí na gauči a fascinovaně sleduje hýbající se změť barevných obrázků.
A tak do našeho života pomalu, ale jistě vpluly pořady pro děti, o jejichž existenci jsem až dosud neměla tušení. Nutno podotknout, že u nás velmi dlouho panovala přímá úměra – čím příšernější pořad nebo vystupující, tím nadšenější dítě. A když se dítko dožadovalo svého vyměřeného času u televize, můj mozek, byť byl sebevíc otupělý nedostatkem spánku, nedokázal tyto skvosty zpracovat.
Často se nám pak navíc stávalo, že z toho všeho si Mína oblíbila třeba jen jednu věc, kterou chtěla pouštět stále dokola. Třeba taková Fíha Tralala a její Bác, bác, bum, bác se pro nás stala doslova noční můrou. Dokonce jsme se i několikrát doma přistihli, že si ji občas notujeme, protože tu vtíravou melodii nedokážeme dostat z hlavy.
Jak Mína rostla, rozšiřoval se její repertoár pohádek. A tak jsme si prošli obdobím Krtečka, Králíčka Binga, Smejka a Tanculienky, Čiperků, Máši a medvěda a dalších. Bingovi Mína propadla zhruba ve dvou letech a musím konstatovat, že už po pár týdnech jsem si vůči němu vytvořila celkem slušnou averzi a začal mi lézt na nervy. Ale nebylo zbytí – Mína ho milovala. A tak se nám doma ocitly plyšové postavičky prakticky všech kreslených hrdinů, které dodnes zaujímají čestné místo v Mínině posteli.
Věřím, že většina matek Binga zná, ale pro vás nezasvěcené mám krátké shrnutí – Bing je trochu přitroublý a nešikovný králík, kterého vychovává Flop – nespecifická postavička pytlovitého vzezření připomínající burák. Flop je mistr zenu, vždycky je absolutně nad věcí, Binga chválí za každou blbinu a má neustále pochopení.
Jeho neskutečná asertivita, klid a pohoda mě vytáčí asi nejvíc. Bing má několik kamarádů – přechytralou králičici Coco, ufňukanou Sullu a Panda, který si neustále sundává kraťasy a běhá jen ve spodkách. Proč, nad tím si lámou hlavu snad všichni dospělí sledující. Podle tvůrců pořadu tím prý odráží dětský pocit radosti z volnosti. No, nevím.
Čemu jsem relativně fandila, byla Máša a medvěd. Éra Máši totiž doplnila Binga zhruba ve dvou a půl letech. Příběh o tom, kterak ruská holčička Máša znepříjemňuje život medvědovi, který se nechá šikanovat, ačkoli by ji už tisíckrát mohl sežrat a mít klid, se zpočátku jevila celkem přijatelně. Po roce už to tak růžově nevidím a při úvodní znělce dostávám osypky.
Žádný ze zmiňovaných oblíbenců ale nesahá ani po kotníky Else z Ledového království, která stojí na Mínině pomyslném piedestalu minimálně deset metrů vysoko. Elsa je totiž láska. A Ledové království must have dnešních holčiček. Cokoli, na čem je Elsa, je totiž nezbytně nutné mít.
A ať chcete, nebo ne, pokud máte holčičku, do téhle mánie se dostanete také. Takže nakupujete trička, šatičky, povlečení, samolepky, hračky, notýsky, tužky, zkrátka vše, na čem je zamilovaná postavička vašeho dítěte. I když jste si to předtím tisíckrát zakázaly. I když jste tvrdily, že nikdy takovému konzumu nepodlehnete. Ale tak už to s dětmi je a pod váhou prosebných očí jde spousta předsevzetí stranou. Taky to tak máte? Taky vždycky podlehnete?