Zatímco mnohým ženám problémy s inkontinencí samy odezní do jednoho roku po porodu, řada žen se s inkontinencí potýká i několik let po porodu. K úniku moči pak dochází při jakékoli zvýšené námaze – například při smíchu, zakašlání, běhu, skákání, chůzi do schodů, zvedání břemene či sexu.  

Náročné těhotenství i porod

Tělo ženy prochází během těhotenství mnoha změnami. Nejedná se pouze o změny hormonální, ale rostoucí plod vyvíjí na pánevní dno také velký tlak. Děloha roste, dochází také ke změně polohy jednotlivých orgánů v dutině břišní a v malé pánvi. Zvětšující se děloze musí ostatní orgány ustoupit a přizpůsobit se. Velký tlak je také na močový měchýř, což nastávající maminky pociťují jako časté nutkání na močení. Růst plodu a jeho zvyšující se váha způsobují oslabení svalů pánevního dna, svěračů a dochází také ke snížení kapacity močového měchýře. 

Jisté přirozené změny přináší také porod. Riziko inkontinence se zvyšuje nejen u žen, které porodily více dětí, ale také u těch, jejichž dítě mělo porodní hmotnost více než 4 000 g, u starších maminek, žen po těžkém porodu či po nástřihu hráze. Kontrakce při porodu a tlak břišního lisu v druhé době porodní zvětšují nápor na močový měchýř i močovou trubici. Svaly pánevního dna se musí roztáhnout a uvolnit a ačkoli se po porodu opět vrátí do původního stavu, jistý čas jim to trvá a svěrače nedrží tak, jak by měly.

Právě během tohoto období může novopečená maminka trpět inkontinencí. Větší pravděpodobnost narušení pánevních nervů a tkáně je při vaginálním porodu. I proto si mnoho žen myslí, že je lepší porod císařským řezem. Pravdou ale je, že inkontinence se po porodu objevuje i u žen, které rodily císařským řezem. U vaginálního porodu je však výskyt inkontinence více než dvojnásobný.

Svaly, které nevidíme

I když se jedná o velmi častý jev, ženy o inkontinenci mluví jen velmi nerady. Na vině je stud a pocit zahanbení, proto se snaží inkontinenci řešit svépomocí v soukromí, což však vede ke značnému snížení kvality života, může vyvolat stres, deprese, úzkosti. Ženy se uzavírají do sebe, straní se společných aktivit, výletů, objevují se i partnerské problémy či problémy v zaměstnání. Přitom existuje hned několik způsobů, jak inkontinenci nejen předcházet, ale jak ji i následně řešit. Příkladem může být například používání vhodných hygienických pomůcek přímo určených pro potíže s inkontinencí, medikamentózní léčba, cvičení a posilování svalstva, či operativní zákrok.

První pomocí je cvičení – tedy posilování pánevního dna, a to nejen před těhotenstvím, ale i v jeho průběhu a po porodu. Ačkoli svaly pánevního dna nemůžeme vidět, hrají v našem těle velmi důležitou roli. Nejen, že zabraňují inkontinenci, ale také udržují orgány malé pánve ve správné poloze. Zpevněné svaly pánevního dna jsou navíc stěžejní pro ploché břicho a zlepšení sexuálního prožitku. Povolené pánevní dno rovněž vede ke špatnému držení těla, lordóze, již zmíněnému vyklenutému bříšku a způsobovat může i bolesti zad. Posilování svalů pánevního dna by mělo být přirozenou součástí péče o tělo.

Kegelovy cviky

Pro posílení svalů pánevní dna existuje velké množství cviků, doporučovány jsou například Kegelovy cviky, které v roce 1948 vymyslel americký gynekolog Arnold Kegel. Se cvičením je ideální začít už během dospívání. Nejpozději ale před plánovaným početím či v době těhotenství. S jednoduchými cviky pak může žena po poradě s lékařem pokračovat už dva dny po porodu. Důležité je správně dýchat a zapojit správnou skupinu svalů. Nikdy u cvičení nezadržujte dech – zvyšujete tím nitrobřišní tlak a cvičíte špatně. Cviky nejsou náročné, je však nutné provádět je pravidelně a poctivě ideálně třikrát denně. Jak na to jsme pro vás sepsali zde.

Nebojte se lékaře

Pokud problém i přes pravidelné cvičení do jednoho roku nezmizí, je vhodné navštívit specialistu na urogynekologii. Problém lze totiž řešit buď medikamentózně, nebo operativně. Nejčastěji se používá tzv. pásková metoda, kdy lékař aplikuje speciální pásku, která stlačí močovou trubici a tím zabraňuje nechtěnému úniku moči.