Nedobrovolný únik moči je velmi nepříjemný problém, který však často zůstává neřešen. Na vině je totiž stud – ženy i muži se o svém problému ostýchají mluvit nejen se svými blízkými, ale bohužel i s lékařem. Snaží se inkontinenci řešit svépomocí v soukromí, což však vede ke značnému snížení kvality života, může vyvolat stres, deprese, úzkosti, lidé se uzavírají do sebe, straní se společných aktivit, výletů, objevují se i partnerské problémy či problémy v zaměstnání. Mnohdy je toto trápení zbytečné – převážnou většinu příčin nechtěného úniku moči totiž lze buď úspěšně odstranit, či je alespoň minimalizovat.

Nejčastější druhy inkontinence

Aby mohla být léčba úspěšná, je důležité určit, o jaký druh inkontinence se jedná, jaké jsou její příčiny a vyloučit případné další přidružené zdravotní problémy.

Stresová inkontinence

Je způsobena nedostatečným uzavíráním močové trubice při zvýšeném nitrobřišním tlaku. K úniku moči dochází například při kýchání, kašli, smíchu, zdvihání břemen, běhu, výskoku či chůzi do schodů. Příčinou je oslabení svalů pánevního dna. Tento druh inkontinence je proto častý u žen, které opakovaně rodily, po prodělaných chirurgických zákrocích (gynekologické operace, operace prostaty u mužů), ve vyšším věku, či u obézních pacientů. Stresová inkontinence však postihuje také mladé ženy a muže, kteří vykonávají dlouhodobě fyzicky náročné práce (například jednostranná zátěž u sportovců – především gymnastek, vzpěračů), může souviset s hormonálními změnami v období klimakteria nebo s vrozenou nedostatečností tkání.

Urgentní inkontinence

K úniku moči dochází po náhlém, silném a neovladatelném nucení na toaletu bez předchozího varování, ačkoli močový měchýř ještě není plný. Tento druh inkontinence se proto označuje jako „hyperaktivní měchýř“. Na vzniku této inkontinence se podílí svalovina močového měchýře, příčinou je rovněž malá kapacita močového měchýře, infekce, špatný psychický a zdravotní stav (deprese, mozková mrtvice, postižení míchy, nemoci postihující nervový systém), či nezdravý životní styl (nadměrná konzumace alkoholu, kávy).

Smíšená inkontinence

Jedná se o kombinaci stresové a urgentní inkontinence. Problémem je únik moči spojený jak s naléhavou potřebou močení, tak s námahou například při kýchání, kašlání či smíchu.

Paradoxní inkontinence

Neboli inkontinence z přetékání nebo z přeplnění. Dochází k ní při přeplnění močového měchýře, následným projevem je spontánní odkapávání moči. Objevuje se nejčastěji po radikálních gynekologických operacích, u straších mužů se zvětšenou prostatou, příčinou může být také nádor utlačující močovou trubici.

Reflexní inkontinence

Jedná se o poruchu reflexu močení a tento druh inkontinence vychází z poruchy v centrálním nervovém systému. Může k ní dojít například při zlomeninách obratlů, roztroušené skleróze či v důsledku onemocnění nervu.

Psychogenní inkontinence

V tomto případě je únik moči spojen s pocitem úzkosti, strachu a stresu. Často se projevuje u starších pacientů.

Nepodceňujte návštěvu lékaře

Jak jsme již zmínili výše, převážnou většinu příčin nechtěného úniku moči lze úspěšně odstranit. Je proto důležité navštívit lékaře a absolvovat rovněž doplňující vyšetření u gynekologa, neurologa či urologa. Poté, co lékař diagnostikuje přesný typ inkontinence, může stanovit nejvhodnější typ léčby. Nejběžněji se lékaři ve svých ordinacích setkávají se stresovou a urgentní inkontinencí

Cvičení i operační zákrok

Prvním terapeutickým krokem při lehkém úniku moči způsobeném stresovou inkontinencí bývá doporučení na cvičení pro posílení pánevního dna. Při správném a poctivém cvičení se první výsledky dostaví zhruba za 3 měsíce, důležitá je proto trpělivost a pravidelnost. Řešení nabízí také operace, která dominuje u žen mladšího a středního věku. Nejčastěji se používá tzv. pásková metoda, kdy se u mužů i žen aplikuje speciální páska, která stlačí močovou trubici a tím zabraňuje nechtěnému úniku moči. Operativně je možné též navýšit kapacitu močového měchýře či jej ve výjimečných případech zcela nahradit.

U urgentní inkontinence je volena převážně konzervativní a symptomatická léčba, která je založena na úpravě životosprávy, medikamentózní léčbě a tréninku kontroly močení. Důležitá je také redukce hmotnosti, zdravé stravování, dostatečný příjem tekutin, vynechání alkoholu, kofeinu a dalších nápojů s diuretickým efektem a další.