Ačkoli dnes spodní prádlo bereme jako samozřejmou součást šatníku a vyrazit si bez něj je pro řadu z nás nemyslitelné, dříve to bylo naprosto běžné. Ba co víc, dokonce žádoucí! Paradoxně to byly právě počestné dámy, pro které bylo běžné chodit bez něj. Kalhotky (v té době spíše kalhoty) totiž byly výsadou padlých žen – tedy kurtizán, nejrůznějších společnic a tanečnic.

Historie zahalování

Zahalování rozkroku známe již z pravěku. Tehdy se ale lidé motali do kůží či si z listů vytvářeli primitivní bederní roušky. Zatímco ve starověku si Egypťanky či Římanky intimní partie zakrývaly trojúhelníkovou látkou, jejíž cípy zavinuly kolem boků a protáhly mezi nohama, ňadra si ženy dlouho nezakrývaly vůbec. Až později se začaly halit do vzdušných tunik a v Římské říši si některé ženy začaly také omotávat pod prsy pruh látky, aby ňadra držela vzpřímená – zkrátka, vytvořily tak předchůdkyně dnešních push-upek.

Středověk „naostro“

Bez spodního prádla se lidé obešli i ve středověku. Za spodní prádlo se totiž tehdy považovala lněná košile, která byla dlouhá až po kotníky a chránila tělo před hrubou a pichlavou látkou svrchních šatů a zároveň sloužila k ochraně šatů před potem a jiným znečištěním, jelikož s hygienou byl středověk skutečně na štíru. Ještě v 18. století panovalo přesvědčení, že slušné ženy kalhotky nenosí – byly proto výsadou prostitutek a tanečnic, nosit je však směly také služky či staré dámy jako ochranu před prochladnutím.

Pokud jde o poprsí, od 13. století se začaly objevovat první šněrovací korzety. V 16. století si ženy oblíbily korzety z velrybích kostí, a ačkoli se jednalo spíše o mučicí nástroj, korzet si vydobyl takovou popularitu, že ženy, které jej nenosily, byly společností opovrhovány. Ideálem ženské krásy byl prý v tehdejší době pas o průměru 40 cm.

Století páry a prvních kalhotek

Devatenácté století bylo ke spodnímu prádlu přívětivé. V souvislosti s rozvojem průmyslové revoluce a také se vzrůstající oblibou krinolín se na scénu opět dostávají kalhotky. Krinolíny totiž byly poněkud zrádné – pokud se žena ohnula nebo posadila, konstrukce sukně se nadzvedla a dala nahlédnout do míst, která nikdo nesměl vidět. Proto si ženy začaly oblékat jakási bavlněná pouzdra, která ale byla spojena pouze v pase, nikoli mezi nohama. Postupně se pak v ženském šatníku usídlily široce střižené kalhoty dlouhé ke kolenům či kotníkům. Nosily je však pouze dámy z lepší společnosti, prosté ženy chodily i nadále „naostro“.

Prádlo, jak ho známe

Od 30. let 20. století se již objevily kalhotky v podobě, jakou známe i dnes. Byly však především výsadou dětí a mladých dívek. O popularizaci kalhotek se zasloužila americká tenistka Gussie Moran. Ta si v roce 1949 oblékla na turnaj ve Wimbledonu krátkou tenisovou sukni a pod ní krajkou lemované spodní kalhotky. Pro konzervativní Anglii to byl šok, její „nemravné“ vystoupení dokonce řešil parlament, ale zbytek světa jásal.

Od 50. let se spustila sériová výroba kalhotek a kalhotky nabíraly na popularitě. V 60. letech se dokonce na chvíli objevil trend jednorázových papírových kalhotek. Velké nadšení ale nesklidil, a tak brzy upadl v zapomnění. Největší rozkvět spodního prádla pak znamenala 80. léta 20. století, kdy se začaly kalhotky také radikálně zmenšovat, zkracovat a zdobit. V devadesátých letech se pak objevila i tolik oblíbená tanga a spodní prádlo se začalo zviditelňovat. Zatímco až dosud měly být kalhotky ukryty pod oblečením, v tomto desetiletí začali módní návrháři Versace nebo Dolce & Gabbana prosazovat kalhotky s vysokým pasem pod průhlednými vzory oblečení.

Podprsenky

První moderní podprsenku si nechala v roce 1893 patentovat Američanka českého původu Marie Tucek. Svůj vynález pojmenovala prsní podpěrač (breastsupporter) a jednalo se o podprsenku s ramínky a zapínáním na háčky. Velkého věhlasu se ale mezi veřejností nedočkala. Na svůj velký triumf podprsenka čekala až do roku 1913, kdy si Američanka Mary Phelps Jacob na ples místo korzetu oblékla pouze dva stuhou svázané kapesníky. První podprsenky s různými velikostmi košíčků uvedly na trh v roce 1928 William a Ida Rosenthalovi, v roce 1938 se objevily první podprsenky s kosticemi – ocelovými drátky ve spodním okraji košíčků.

Převratným milníkem v historii podprsenek se stal rok 1943, kdy režisér Howard Hughes vytvořil pro herečku Jane Russell, která zazářila v jeho snímku Psanec, první push-up podprsenku. Největší boom podprsenek nastal až po druhé světové válce a podprsenky se natrvalo usídlily v šatníku každé ženy. První podprsenka s vycpávkami spatřila světlo světa v roce 1947 a rok poté i skutečná push-upka, jak ji známe dnes.