Léčba hysterie v dávných dobách? Utrpení, bolest a sexuální frustrace

7 minut čtení

Léčba hysterie v dávných dobách? Utrpení, bolest a sexuální frustrace

7 minut čtení
30.09.2022 12:00
Pročteno méně než 100x

O tom, že lidé s psychickými problémy to v dřívějších dobách neměli lehké, asi není sporu. Ženy, které lékaři označili za hysterky, však zažívaly doslova muka. Jak se léčila hysterie, proč byla spojována se sexuální dysfunkcí a bloudící dělohou a jak dopadly pacientky, které lékaři podrobili „zaručené“ léčbě?

Hysterie je psychická porucha, která je charakteristická citovou labilitou, výbušností a sklony k sebestřednosti a teatrálnímu a afektovanému chování s emočními výkyvy. Pojmenování hysterie pochází ze starořeckého slova „hystera“, což znamená děloha. Proč je psychická porucha spojována právě s ženským lůnem? Vysvětlení najdeme už ve starověkém Egyptě či Řecku. Tehdejší lékaři měli za to, že nepříznivé duševní stavy ženy zapříčiňuje posun dělohy v těle. Věřili, že děloha je jakýsi živý tvor či organismus, který se volně pohybuje v ženském těle, a jeho tlak se projevuje na chování ženy. Proto se dělohu snažili ovlivňovat vykuřováním či inhalacemi a nasměrovat ji tím zpátky na místo.

Děloha toužící po dítěti

V Řecku věřili, že nepříjemné projevy hysterie utlumí mateřství. Například Platón popisuje, že děloha ženy touží po tom, aby plodila děti. Pokud je žena bez muže, bloudí děloha tělem a způsobuje ženám potíže – například ztěžuje dýchání či zatěžuje srdce. Starověký Řím již uznával také mužskou formu hysterie, ta byla podle Galéna způsobena zadržováním spermatu. Dlouhou dobu se věřilo v teorii (ne)rovnováhy čtyř tělesných šťáv – žluči, černé žluči, krve a slizu. Nerovnováha mezi tekutinami byla považována za původce nejrůznějších chorob, mimo jiné také těch duševních.

Pokud je žena bez muže, bloudí děloha tělem a způsobuje ženám potíže – například ztěžuje dýchání či zatěžuje srdce. 

I nadále se však věřilo, že hysterii ženy způsobuje její sexuální chtíč, a tedy dychtivá a po muži lačnící děloha. Pokračovalo se v „léčbě“ vykuřováním dělohy, vonnými obklady či polykáním odporných a páchnoucích bylinných směsí. To mělo často za následek silné záněty, a mnohdy i dokonce ztrátu plodnosti či úmrtí ženy.

Ďáblem posedlé hysterky

Ve středověku byla ženská hysterie považována za znak posedlosti ďáblem a ženy, které měly psychické problémy, často skončily na hranici. Hysterie byla považována za smrtelný hřích, žena tedy byla buď označena na čarodějnici, či oběť uhranutí – v tomto případě pak podstoupila exorcistické vymýtání ďábla, které se však v mnohém nelišilo od krutého týrání.

Lepší přístup k ženám nezaznamenal ani raný novověk, někteří lékaři věřili, že smrtelný křik hysterii odvádí z těla pryč. Ženy proto byly mučeny a týrány a věřilo se, že jim tato „léčba“ pomůže.

Vibrátor pro hysterky

Přelom 19. a 20. století zaznamenal nový přístup k léčbě hysterie. Velkou měrou se o něj zasloužil Sigmund Freud, C.G. Jung či francouzský neurolog a psychiatr Jean Martin Charcot. Jejich cílem bylo pochopit příčinu hysterie a najít vhodnou léčbu. I v této době však pokračuje sexuální stigmatizace psychicky nemocných žen. Pro léčbu je používán například ovariální kompresor, což byl speciálně vyvinutý přístroj ke stlačování vaječníků. Výjimkou nebylo ani chirurgické odstranění vaječníků, dělohy, či dokonce klitorisu, což mělo mít za následek zklidnění hysterických žen. Jelikož se stále věřilo, že hysterii způsobuje především sexuální napětí, léčili lékaři ženy tím, že je uspokojovali, aby se dosažením orgasmu zklidnily. Tak spatřily světlo světa první vibrátory. Předepisován byl ale také přísný klid na lůžku – a to až několikaměsíční, pojící se s přísnou dietou.

Jelikož se stále věřilo, že hysterii způsobuje především sexuální napětí, léčili lékaři ženy tím, že je uspokojovali, aby se dosažením orgasmu zklidnily.

Lékaři předpokládali, že ženy jsou k hysterii mnohem náchylnější než muži a mají nižší psychickou odolnost vůči nejrůznějším šokům a otřesům. O tom, jaká škála projevů je považována za projev hysterie, se vedly dlouhé spory. Často se tak stávalo, že za hysterky byly označovány ženy, které se nějakým způsobem lišily či vymykaly společenským požadavkům. Tedy i emancipované ženy, které se nechtěly podvolit diktátu doby či mužů.

Uvolnění poměrů znamenalo konec hysterie

Počátek 20. století zaznamenal prudký pokles počtu pacientů a pacientek s hysterií. Jako důvod je často uváděno uvolnění doby a emancipace. Sešněrovaná viktoriánská doba byla minulostí a ženy mohly volněji dýchat. Lékaři a vědci udělali velký krok kupředu v oblasti porozumění a pochopení duševních onemocnění. Vyšetřovací i léčebné metody se mění a hysterie se postupně ocitla na periferii zájmu vědců a postupně vymizela i ze seznamu nemocí.

sdílet na facebooku

Líbí se Vám tento článek?

Pokud chcete dostávat newsletter s výběrem témat podle Vašich zájmů, stačí si ve Vašem profilu vyplnit preference.

Registrace