Věřte, nebo ne, ale když se přiblíží první den ve školce, znejistíte. Je vaše dítě skutečně připraveno? Bude tam šťastné? Zvládne to? A hlavně, jste na tento krok připraveni vy? Nutno říct, že zatímco děti to často zvládnou levou zadní, jsou to právě mámy, které tento velký krok rozdýchávají hůř a od školky se plíží s očima zalitýma slzami a s obrovskou výčitkou v hlavě.
Náš velký den přišel právě dneska. Naše malá velká holčička si oblékla šatičky (po obrovském večerním boji, kdy si chtěla vzít troje naráz a pod ně ještě tylovou sukni, jsme se shodly na jedněch), nasadila batůžek, ve kterém si nesla sluneční brýle, plyšového psa a lžíci na boty (neptejte se proč), a vyrazila za našeho doprovodu vstříc dospívání.
Příchod do školky proběhl bez problémů, navíc nás přivítala paní učitelka, která měla krásné dlouhé vlasy, čímž si u Míny okamžitě získala plusové body, protože byla „jako Elsa“. Kdo má holčičku a frčí u něj Ledové království, jistě chápe, jaká pocta to byla. Drapla učitelku za ruku, zamávala nám a vesele odhopkala do místnosti, kde už děti vyráběly cosi z papíru.
No, tak to bychom měli. Byli jsme připraveni na srdceryvné scény, na pláč, zkrátka na vše, ale na tohle ne. A tak ještě chvilku překvapeně stojíme ve dveřích šatny a díváme se za vzdalující se postavičkou, která se ani neohlédne. Tři roky života se mi promítly před očima. Tři roky, během kterých se ode mě nechtěla hnout ani na krok, a najednou ode mě s úsměvem odchází. Kdy se to stalo, že takhle vyrostla? Ach jo. Vždyť za chvíli se tímhle tempem bude stěhovat na kolej.
A tak zatímco já celá rozjitřená odcházím, Mína vesele mává z okna. Dvě hodiny, které strávím se Sofií v kočárku v parku, se mi zdají nekonečné a neustále hypnotizuji mobil, jestli nevolá školka. Nic. Evidentně je všechno v pořádku.
A bylo. Když Mínu vyzvedávám, přiběhne s úsměvem a nadšeně vypráví, co všechno dělali a jak to bylo fajn. Domů se jí ani nechce a hned zjišťuje, jestli zítra půjde zase. Cestou domů nezavře pusu a vesele štěbetá, jak malovala obrázky, měli kroužek vaření a cvičili. Spokojeně hopká vedle kočárku a vypadá, že na první den ve školce opravdu bude ráda vzpomínat.
Když přijdeme domů a já jí zouvám botičky, chytí mě kolem krku a spiklenecky zašeptá: „Já jsem na tebe ve školce myslela, přinesla jsem ti dárek!“ „A kde ho máš?“ zajímám se. „Přeci v batůžku!“ culí se spokojeně a hned otevírá zip a s nadšením mi podává roličku toaletního papíru. Ano, naše dítě během svého prvního dne ve školce čmajzlo toaleťák, protože mě ráno slyšelo říkat, že nám dochází a musíme ho koupit. No, lépe už jsme se uvést nemohli…