Šestinedělí. Ne, že bychom o jeho existenci nevěděli. Často ale nejsme vůbec připraveni na to, co vlastně šestinedělí obnáší. Je logické, že se tělo musí po porodu vyrovnat s obrovským množstvím změn. Stejné je to ale i s psychikou, která je opojena neskutečně silným hormonálním koktejlem.

Až teď to začíná!

Máte po porodu, těšíte se z nového přírůstku do rodiny a máte pocit, že nejhorší je za vámi. Těšíte se na návrat domů z porodnice a na to, že se naplno vrátíte ke svým oblíbeným aktivitám, ke kterým vám nyní přibyla ještě nová role – role matky.

Po příchodu domů ale často veškeré představy vezmou za své. Zmítáte se v podivném vakuu, v němž jste vy, vaše dítě a spousta podivných a často i nepříjemných pocitů. Porozumění okolí je v tuto chvíli to nejdůležitější. Je třeba zbavit se zbytečného ostychu a otevřeně mluvit o všem, co cítíte, svěřit se se svými obavami a strachy. Vaši nejbližší vám v tuto chvíli totiž mohou podat pomocnou ruku a dodat vám tolik potřebné sebevědomí.

Hormonální koktejl

Období šestinedělí je samozřejmě především v sbližování maminky a miminka či budování vztahů v rodině, aby si všichni zvykli na nový přírůstek. To vše se však děje současně s velkými hormonálními změnami v těle matky, která se musí v tomto krátkém období vzpamatovat z posledních devíti měsíců těhotenství. A to je skutečně značný časový nepoměr.

Během šestinedělí by se měly zahojit všechny poporodní poranění a organismus ženy by se měl dostat do téměř původního stavu jako před těhotenstvím. Porodem se začne uvolňovat hormon oxytocin, díky němuž dochází ke stahování dělohy do původních rozměrů a tento proces může doprovázet velká bolest podbřišku, podobně jako při menstruaci.

Mimo jiné z těla odcházejí takzvané očistky jako krev či tkáň dělohy. Jelikož jsou sliznice velmi prokrvené, oddělení vyvolává silné krvácení, které dokáže řadu žen nepříjemně zaskočit. Přestože to nezní zrovna vábně, patří i toto k procesu zotavování a je škoda, že mnohé ženy tuto fázi častokrát velmi podceňují a nevěnují svému tělu přílišnou pozornost.

Kromě fyzických změn dochází po porodu i k těm psychickým a nastupuje takzvané „baby blues“. Narozdíl od těch fyzických, které se spouštějí okamžitě po porodu, psychické změny nastupují většinou třetí až desátý den po porodu. Může se to projevit pro ženy známými emocemi jako podrážděnost, plačtivost či náhlými výkyvy nálad. Pokud má však žena dostatek odpočinku a opory, nemá se čeho obávat. Časem se hormonální vír sám uklidní.

Základem je nebát se požádat o pomoc

Chybou mnoha žen v období šestinedělí je snaha zvládnout všechno samy a neprojevit slabost před svým okolím. Pro čerstvé maminky by však mělo být samozřejmostí zařadit výraz „pomoc“ do každodenního slovníku. Šestinedělí je obecně období, kdy se dějí zvláštní věci, tak nač si přidávat svojí přehnanou aktivitou. Nebojte se požádat o pomoc svého partnera či nejbližší rodinu. Na hrdinky si přece můžete hrát i jindy. Věnujte se miminku, ale i sobě samé. Hýčkejte se a odměňte se za to, co jste dokázala. Buďte hrdá na sebe i na své tělo, které dokázalo neskutečné. Dopřejte si masáže, aromaterapii či bylinky, které nejen usnadní a urychlí proces hojení, ale také vám navodí pocit psychické pohody. 

Jak se s šestinedlím vyrovnávali naše ženy v pohode?

Přemýšlela jsi o šestonedělí před samotným porodem?

Simona: Ne, asi jsem v tomto ojedinělý případ. Nevědela jsem o něm prakticky nic, věrila jsem, že se bude přirozene dít, co má. Jediné, co jsem tušila, bylo, že se organismus bude čistit.

Michaela: Vůbec, ani u jednoho dítěte. Vlastně jsem se otázkou šestinedělí vůbec nezabývala.

Pokud ano, připravovala ses na něj nějak speciálne?

Simona: Vůbec ne.

Michaela: Jen tak, že jsme dopředu naplnili mrazák a oproti běžným zvyklostem nakoupili i rychlé hotovky do trouby. A hodily se, přeci jen, se dvěma dětmi nebylo moc času na hrdinství u plotny. :)

Jak jsi sebe samu vnímala během těchto týdnů?

Simona: Jako ženu a matku a méně jako partnerku. Je to silné období propojení ženy a dítěte a vzájemné intimity.

Michaela: Moje šestinedělí probíhalo v době, kdy jsme měli chvilku po stěhování, a ještě jsme dodělávali byt a zahradu. K tomu malá dcera a žádné hlídání. V návalu všech povinností jsem tak rychle zapadla do nutného koloběhu, že jsem neměla čas vnímat nějaká negativa. Cítila jsem se dobře, silná, pozitivní, a hlavně také pyšná na to, co jsem dokázala. Moje šestinedělí rozhodně nebylo hormonální a plačtivou jízdou, jak jsem slýchala od kamarádek.

Bylo něco, co tě skutečně překvapilo?

Simona: Bolesti. Tak jak jsem měla bezproblémové těhotenství, tak 5 týdnů po porodu bylo skutečně velmi bolestivých. Těžko se mi chodilo, špatně se hojila jizva. Velmi citlivě jsem přistupovala k energii a více méně jsem většinu času byla v posteli s dítětem. Prostě jsem se uzemnila a neměla ambice. Vyplatilo se mi to.

Michaela: Doba rekonvalescence! 

Řídila ses nějakými zaručenými radami svého okolí? Pokud ano, můžeš se o ně s námi podělit?

Simona: Vše jsem sdílela s kamarádkami, pediatričkou i gynekoložkou. Důležitý je pocit, že v tom nejsem sama, že se mám na koho obrátit s prosbou o radu. Všechno bylo nové. Velmi hodnotné byly rady laktační poradkyně. Tak jak jsem já expertem na svou oblast podnikání, tak i laktační poradkyně je konzultantem ve své oblasti působení. To mě ujistilo, že dělám věci správně.

Michaela: Z vlastní zkušenosti vím, že nejlepší návštěva v šestinedělí je taková, která přijde s jídlem. A tím se řídím i u všech kamarádek :-D