Šikana: Jak vychovávat, aby se násilí nedělo? Dítě potřebuje být bezpodmínečně přijato a milováno

10 minut čtení

Šikana: Jak vychovávat, aby se násilí nedělo? Dítě potřebuje být bezpodmínečně přijato a milováno

10 minut čtení
05.10.2022 12:00
Pročteno: 172x

Před pár týdny začal nový školní rok. Hodně dětí se na spolužáky těší a nemůže se dočkat společných vylomenin. Ale přibližně každé šesté dítě kráčí k bráně školy se strachem.

Šikana – slovo, které už na první poslech zní velmi negativně. Více než třetina žáků byla jednou nebo vícekrát svědkem šikany a téměř každý šestý žák byl obětí šikany. O tom, jak můžeme výchovou předejít šikaně, jsme si povídaly s dětskou psycholožkou, Petrou Arslan Šinkovou, která je spoluautorkou a odbornou garantkou projektu odpisemeti.sk, který dětem nabízí 24/7 pomoc formou bezplatného telefonátu, e-mailu nebo prostřednictvím chatu.

S respektem začněte doma

Jelikož šikanu mohou zažívat děti už ve školce, začneme od těch nejmenších, kteří si nedokážou vyhledat stránky ani články o šikaně a nepustí si ani podcast na dané téma. „Je důležité děti učit už od útlého dětství, aby uměly říct ne, aby daly najevo, když jim něco není příjemné. Dosáhneme toho tak, že nebudeme dítě nutit, budeme respektovat jeho hranice. Zároveň je třeba vést děti i k tomu, aby respektovaly hranice druhých. Hodně si s dětmi povídejme, buďme tu pro ně, aby se nám dokázaly svěřit,“ říká na úvod dětská psycholožka Petra Arslan Šinková. V útlém věku mohou děti zažívat násilí doma, nedostává se jim dostatek empatie či pozornosti. „Důvodů, proč šikanují, může být více a tyto děti potřebují také pomoc. Setkala jsem se i s tím, že dítě zažívalo šikanování jako pětileté a v šesti letech pak v jiné mateřské škole šikanovalo samo.“

Výchovou proti šikaně

Na jedné straně jsou rodiče šikanovaných dětí a na druhé rodiče dětí, které šikanují. V obou případech se však na chování dětí podepisuje výchova. Tak kde nastala chyba? „Ve výchově je především třeba klást důraz na rozvoj emocionální inteligence a empatie u dětí. Pomoci dítěti rozvíjet sociální dovednosti, vést děti ke vzájemnému respektu a toleranci. Nelámat osobnost dítěte, poskytovat dítěti hranice a pravidla, která mu dávají pocit jistoty a bezpečí. Zároveň je potřebné ze strany rodičů bezpodmínečné přijetí a láska, které jsou základem zdravého sebevědomí. Základem zdravého sebevědomí dítěte je bezpečná vztahová vazba s rodičem,“ dodává dětská psycholožka.

Jak poznám, že chování mého dítěte je vlastně prosba o pomoc?

Zejména větší děti mají problém přiznat, že jim někdo ubližuje. Mají strach, stydí se, a tak to, že něco není v pořádku, mohou dávat najevo změnou chování. Odbornice upozorňuje, že rodiče by měli zbystřit pozornost při jakýchkoli změnách projevu, protože mohou znamenat volání o pomoc. Některé děti jsou mrzutější, začnou být náladové, mohou mít náhlé výbuchy hněvu, reagují pláčem, jiné děti se zase uzavírají do sebe a ztrácí zájem o věci, které je bavily. Může nastat problém se spánkem, s chutí k jídlu a rapidně se zhorší výsledky ve škole. Dítě se škole vyhýbá, nachází různé výmluvy, aby do školy nemuselo chodit. Mohou se objevit psychosomatické obtíže, bolesti hlavy a břicha. Situaci nelze podceňovat, protože může vyústit ve vážné psychické problémy,“ vysvětluje odbornice. V tomto případě je nejvyšší čas poslechnout rodičovskou intuici a nenechat se dítětem odbýt. Nadále si všímat chování, komunikovat a vyhledat pomoc odborníka. „Rodič musí vždy brát dítě vážně, i kdyby se mu zdálo, že jde o banalitu. Nikdy dítě neodmítnout, ale vyslechnout ho.“

Kde jsou hranice

Běžné dohadování mezi dětmi je součástí dynamiky vztahů mezi dětmi v kolektivu. Rodič by však měl vést dítě k tomu, že vtipkování nebo dohadování není v pořádku tehdy, pokud je to druhému nepříjemné nebo mu to ubližuje.

Šikana se děje tehdy, když děláme druhému cíleně to, co mu ubližuje, a oběť není schopná se bránit, nebo se z nějakých důvodů bránit nemůže. Obvykle jde o převahu fyzických nebo psychických sil.

Kdo je oběť

Obětí se stává dítě, které se z nějakého důvodu nemůže, nebo není schopno bránit. Častěji to bývá dítě, které má málo kamarádů, něčím se odlišuje od jiných – například vzezřením, oblečením, původem, náboženským přesvědčením a podobně. Nebo má nějaký handicap – tělesný, problém s řečí apod. Může to ale být i dítě, které v něčem vyniká, například v učení nebo sportu a agresor chce mít navrch. Snadnějším cílem agresora jsou častěji děti, které mají pocity méněcennosti, jsou zakřiknuté a neumí se bránit.

Kdo je agresor

Agresorem se stávají i děti, které samy byly oběťmi šikany. Mají buď příliš autoritativní a tvrdé rodiče, nebo naopak rodiče, kteří se o ně nezajímají, a tyto děti se neumí vcítit do pocitů toho druhého. Někdy i přes snahu a zájem rodiče dítě nemá dostatečně rozvinuté sociální dovednosti. Útočníkovi často jde o pozornost, chce mít pocit převahy, dokazuje si svoji moc nebo pozici ve třídě. Někdy agresor v důsledku negativního vlivu vrstevníků zkouší hranice sociálních vztahů.

Neberte spravedlnost do svých rukou

Podle odbornice nemůžeme očekávat, že dítě šikanu zvládne samo: „Důležitá je i psychologická pomoc a poradenství pro oběť, agresora a jejich rodiče. Nezbytná je práce s třídním kolektivem. Protože ve třídě s takzvaným zdravým jádrem šikana nemá šanci. Když se dítě svěří rodiči, je důležité ho brát vážně a dohodnout se společně na dalších krocích,“ říká Petra Arslan Šinková.

Určitě není vhodné osobně řešit věc s agresorem. I útočník je dítě a rodič by ho neměl konfrontovat. Také by rodič neměl očekávat, že si dítě vyřeší situaci samo. Vždy totiž potřebuje pomoc dospělého. 

Důležité je, aby rodič reagoval klidně, i když je to v té chvíli pro něj náročné. Nejprve je třeba dítě vyslechnout, nechat v klidu mluvit a až potom mu klást otázky. Rodič by se měl dohodnout s dítětem na dalších krocích. Promluvit si s ním, na koho se obrátí, zda na paní učitelku, ředitelku nebo na školního psychologa. Důležité je komunikovat o dalším postupu i s dítětem.

Trpí i rodiče agresora

Šikana má velmi negativní dopad na obě strany a jejich rodiny. Mnohokrát rodiče prožívají stejné pocity – ostuda, pocit selhání, zklamání. Je třeba se obrátit na odborníka, který rodině i dítěti pomůže řešit situaci a poskytne dítěti psychoterapii a rodině poradenství. „Důvody takového chování mohou být různé, je nutné se zaměřit i na příčiny a rozvíjet emocionální inteligenci a sociální dovednosti u dětí,“ radí odbornice.

Nesnažte se tvářit, že se nic neděje, a omlouvat chování dítěte. Zároveň dítě neodcizujte, potřebuje vás více než kdykoli předtím. Stůjte při něm a společně se obraťte na odbornou pomoc.

Je důležité si uvědomit, že i dítě, které šikanuje, potřebuje odbornou pomoc a podporu rodičů. A hlavně lásku rodičů a to, aby při něm stáli, i když se zrovna nechová správně, a usměrnili jeho chování.

sdílet na facebooku

Líbí se Vám tento článek?

Pokud chcete dostávat newsletter s výběrem témat podle Vašich zájmů, stačí si ve Vašem profilu vyplnit preference.

Registrace