Rozhovor s psychoterapeutkou Kristínou Kotrčovou: „Poporodní deprese není selháním matky. Je to nemoc, kterou je třeba léčit. “

19 minut čtení

Rozhovor s psychoterapeutkou Kristínou Kotrčovou: „Poporodní deprese není selháním matky. Je to nemoc, kterou je třeba léčit. “

19 minut čtení
30.06.2022 12:00
Pročteno méně než 100x

Poporodní deprese je psychické onemocnění, které postihuje až 20 % matek. Přestože je relativně rozšířené, mnoho se o něm nemluví. Společnost nás totiž naučila, že matku po porodu naplňuje nekonečný pocit štěstí a že jakékoli negativní pocity či depresivní myšlenky jsou její chybou a selháním. Matka se však nejednou ocitne v situaci, kdy potřebuje naši pomoc. O tom, jak ji poskytnout ženě trpící poporodní depresí, jsme si povídaly s psychoterapeutkou Kristýnou Kotrčovou.

Jak byste popsala poporodní depresi? O jaké onemocnění se vlastně jedná?

Poporodní deprese je forma střední až závažné deprese, která se začíná projevovat zhruba 4 týdny po porodu, klidně se však může vyskytnout i rok po něm. Podle výzkumů jí trpí 13 až 20 % žen, proto toto onemocnění osobně vnímám jako velmi rozšířené.

Které matky toto onemocnění nejčastěji postihuje?

Podle výzkumu jsou ohroženy zejména prvorodičky, které mají až 7krát vyšší šanci, že se u nich tato nemoc rozvine a budou hospitalizovány. Nejvyšší riziko deprese přitom hrozí hned v poporodním období a do 3 měsíců věku dítěte. Riziko poporodní deprese je navíc vyšší u mladších a svobodných matek, negativně ji ovlivňují také partnerské konflikty, silná prenatální úzkost, premenstruační dysforická porucha, narození dvojčat nebo dítěte se zdravotním znevýhodněním.

deprese

Mohou poporodní depresí trpět i muži nebo je to výlučně ženská diagnóza?

Ano, i muži mohou trpět depresí. Projevovat se u nich začíná již během prvního trimestru partnerčina těhotenství, přičemž deprese po porodu přichází zejména mezi 3. a 6. měsícem dítěte. Mužská deprese však vykazuje jiný profil. Své vnější projevy emocí muži projevují zejména výbuchy hněvu, impulzivním nebo riskantním chováním, nadměrným užíváním alkoholu či podrážděností, z těch fyzických příznaků se však může projevit bolest hlavy, svalů, žaludku a problémy s trávením.

Existují nějaké konkrétní důvody, proč k poporodní depresi vůbec dochází?

Poporodní deprese vzniká jako důsledek komplexních změn, které v těle matky po porodu nastávají v rámci tělesné, emocionální i behaviorální roviny. Na vznik poporodní deprese tak působí několik faktorů a několik chemických změn, které mohou plynout například z rychlého poklesu hormonů, ze změn v sociální oblasti ženy, nedostatku spánku, více tělesných změn či ze změny denní rutiny, na jakou byla matka před porodem zvyklá. Kromě toho není třeba zapomínat ani na traumatický porod, který může být jedním z důvodů vzniku poporodní deprese.

nedostatek spanku

V souvislosti s poporodní depresí se často skloňují také pojmy jako „baby blues“ a laktační psychóza. Jedná se o lehčí formy poporodní deprese, nebo jak s ní vlastně souvisí?

Ne, „baby blues“ i laktační psychóza jsou dva samostatné stavy, které však nesprávným odpozorováním příznaků můžeme s poporodní depresí zaměnit.

Co je tedy „baby blues“?

„Baby blues“ je stav emocionální nepohody a výkyvů nálad. Jedná se o běžný poporodní stav, který však trvá maximálně 2 týdny po porodu. Jeho dominantní emocí je však štěstí, nikoli deprese, a to i přesto, že se jedná o stav spojený s labilitou, úzkostí a pocity přetížení.

Jak tedy poznáme laktační psychózu?

Laktační psychóza je stav mnohem vážnější než „baby blues“. Jedná se o závažnou psychickou poruchu, která postihuje 1 z 500 žen, a to nejčastěji v raném poporodním období. Jedním z typických znaků je její přítomnost u žen s již předchozí diagnózou bipolární poruchy, schizofrenie nebo schizoafektivní poruchy, i když není vyloučeno, že postihne i ženy bez předchozí psychiatrické anamnézy. Příznaky laktační psychózy však nejsou jednoznačné. Liší se případ od případu a mohou se rychle měnit – někdy i z hodiny na hodinu. Nejčastěji však zahrnují povznesenou náladu (manii), depresi, zmatenost, podrážděnost, halucinace a bludy. Jedná se o psychiatrický stav a opravdu velmi vážnou situaci, ve které by matka měla co nejrychleji vyhledat odbornou pomoc.

Příznaky „baby blues“ i laktační psychózy už tedy známe, co poporodní deprese? Jak ta se projevuje?

Mezi první příznaky poporodní deprese patří skleslá nálada, která se nelepší a nejsou v ní pozitivní výkyvy, resp. je jich stále méně. Matka má tendenci se vnitřně uzavírat a izolovat před světem, přičemž často bojuje s pocitem, že se svým miminkem není „spojena“. Klesá její chuť k jídlu, nebo se naopak výrazně přejídá, kolísá její spánek, má narušenou koncentraci, pozornost a pronásledují ji myšlenky selhání a obav z toho, že není dobrou matkou. Přítomny mohou být i pocity studu, neschopnosti, podceňování se a ztráty sebehodnoty, ke kterým se může přidružovat neklid, beznaděj, intenzivní iritabilita, hněv či výrazná úzkost. Všechno toto může nakonec přerůst do ještě závažnějších příznaků, a to do myšlenek, že ublíží buď sobě, nebo miminku, případně do opakujících se myšlenek na smrt či sebevraždu.

matka s depresi

Co fyzické potíže? Přidružují se k těm psychickým?

Deprese je onemocněním, které postihuje vitalitu, a tak je kromě psychických potíží spojena také s letargií, apatií, potenciálním nechutenstvím, hubnutím, nebo naopak přejídáním se a nabíráním na váze. Přítomny mohou být bolesti hlavy, svalů, žaludku či celého těla.

Je každý případ poporodní deprese doprovázen takovými silnými projevy, nebo rozlišujeme její lehčí a těžší formy?

Pokud matka trpí poporodní depresí, její prožívání a chování se pohybuje na spektru od lehčích výkyvů nálad, smutku a dobře zachované funkčnosti až po těžké depresivní stavy, kdy je nutná hospitalizace na psychiatrickém oddělení. Kontakt s dítětem je však oslabován i v případě lehčích forem deprese. Matka například nemá dostatek energie k naplňování potřeb miminka či ke zrcadlení jeho emočního stavu, což může mít negativní dopad na jeho psychický vývoj.

Jsou známy i nějaké konkrétní rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost vzniku tohoto onemocnění?

Jedním z rizikových faktorů je předchozí psychiatrická diagnóza nebo depresivní porucha v rodině, stejně tak i tendence reagovat během premenstruačního syndromu intenzivními výkyvy nálad. Výrazný vliv na rozvoj depresivní symptomatiky má i spánková deprivace a přítomnost deprese u partnera, přičemž u prvorodiček, které v minulosti neměly kontakt s psychiatrem, se jako prediktor ukazuje i náchylnost k úzkosti, způsob porodu, následné traumatické zpracování porodního zážitku a také subjektivně vnímané „problémy s miminkem“.

Patří k rizikovým faktorům i kojení, nebo na propuknutí poporodní deprese nemá žádný vliv?

Je prokázáno, že poporodní deprese ani laktační psychóza nemají s kojením žádnou souvislost. Je však třeba říci, že určitou roli mohou hrát očekávání, která matka v souvislosti s kojením má – pokud se jí nedaří kojit, může to vnímat jako své vlastní mateřské selhání, což může podpořit negativní obraz o sobě samé, a přispět tak k prohloubení symptomatiky poporodní deprese. Totéž však platí o matkách, které se rozhodnou intenzivně neomezeně kojit na úkor svých vlastních fyziologických potřeb, čímž mohou přispět k oslabení organismu, a tím podpořit rozvoj poporodní deprese.

deprese a kojeni

Jak můžeme poporodní depresi předejít? Existuje nějaká „prevence“, kterou doporučujete čerstvým matkám?

Do určité míry se poporodní depresi předejít dá, míra prevence však závisí na rizicích, které působí na její rozvoj. Pokud je tedy matka psychiatricky léčenou pacientkou, určitě doporučuji, aby již v těhotenství intenzivně navštěvovala psychoterapeuta.

V případě prvorodičky doporučuji absolvovat předporodní přípravu, informovat se o dostupné lékařské péči a porodních zvyklostech v nemocnici, kde se chystá rodit, aby nebyla z podmínek, jaké panují na daném oddělení, nepříjemně překvapená. Matce dále pomáhá dostatek spánku, pohybová aktivita, prostor pro sebe a naplňování vlastních potřeb, podpora od okolí, kontakt s jinými matkami a sdílení svého poporodního prožívání s lidmi, kterým důvěřuje.

Je tedy možné říct, že důležitý je především sociální kontakt?

Ano, sociální kontakt je extrémně důležitý. Okolí může totiž matce pomoci a podpořit ji nejen informacemi, ale i prakticky, například tím, že jí pomůže s domácími pracemi, a také emočně, vyslechne-li si její emoce a poradí jí.

Co má žena dělat, když už porodní depresi má? Jaké kroky má podniknout pro zlepšení svého zdravotního stavu?

V případě, že je matce diagnostikována poporodní deprese, je nezbytně nutná psychoterapeutická léčba. Ta trvá několik měsíců a probíhat může ve formě individuálního psychoterapeutického sezení nebo skupinového sezení, kde působí několik léčivých faktorů vedoucích k podpoře, sounáležitosti, katarzi a ve výsledku i k samotnému uzdravení. Během ní se pro pacientku vytvoří bezpečné prostředí, ve kterém má prostor prozkoumat své prožívání, naučí se zvládat své myšlenky, akceptovat své emoce a řešit situace, které jí způsobují stres. Porozumí také svému prožívání a souvislostem, které ke vzniku poporodní deprese vedly, a to jí umožní preventivně předejít její další epizodě.

psychoterapie

Je během léčby nutná hospitalizace, nebo je pro matku lepší, zůstane-li doma, v blízkosti svého miminka a rodiny?

Závažnost stavu poporodní deprese, a tedy i otázku hospitalizace posuzuje výlučně psychiatr, což je i důvod, proč by mu pacientka měla naprosto důvěřovat.

Je nutné vyhledat psychiatra hned při zpozorování prvních příznaků?

Osobně doporučuji vyhledat nejprve psychoterapeuta, a pokud léčba, kterou nastaví, nezabere do pár týdnů, vyhledat následně psychiatra. Pokud však pacientka již v minulosti navštěvovala psychiatra a má stanovenou psychiatrickou diagnózu, pořadí by mělo být opačné, a tudíž by měla kontaktovat primárně psychiatra a teprve následně psychoterapeuta.

Má žena šanci zvládnout poporodní depresi i sama, resp. s partnerem, nebo je nezbytné vyhledat odbornou lékařskou pomoc?

Pokud se stav nelepší během pár týdnů, určitě doporučuji kontaktovat odborníka – buď certifikovaného psychoterapeuta, nebo psychiatra. Neléčená poporodní deprese se totiž časem jen zhoršuje.

Co když si ale matka není schopna přiznat, že není v pořádku? Měl by ji partner či někdo blízký vzít k lékaři i proti její vůli?

Pokud blízký zpozoruje změny a začne mít podezření, že se může jednat o vážnější problém, doporučuje se opětovný a citlivý rozhovor s matkou o jejím prožívání, o tom, jak situaci vnímá, přičemž důležité je dát jí laskavý feedback o zpozorovaných změnách. Pomoci může, pokud blízký matce vytiskne článek o příznacích poporodní deprese, sdílí obavy s její nejbližší kamarádkou, odlehčí jí od povinností či vyjádří oporu jiným způsobem. Pokud se však stav matky i přesto zhoršuje, doporučuji domluvit jí rázněji a přesvědčit ji o návštěvě lékaře.

podpora partnera

Co je podle vás v procesu léčby poporodní deprese nejtěžší?

Je to obtížné kategorizovat. Proces léčby je totiž velmi individuální – u některých žen je klíčová sociální podpora, u jiných porozumění svým negativním přesvědčením a jejich přetváření, jiným zase stačí změna denního harmonogramu.

Je léčba poporodní deprese vždy úspěšná? Na čem závisí její úspěch?

Jako u každé psychiatrické diagnózy, i zde jsou případy, kdy léčba nezabírá. Dobré je povídat si o svých očekáváních a cílech s psychiatrem, resp. se psychoterapeutem, a hledat důvody, díky kterým se stav nezlepšuje ani po úpravách životního stylu a absolvované léčbě. Problém totiž může tkvět i v okolnostech, na které psychiatricko-psychoterapeutická léčba nemusí mít významný dopad – příkladem je ohrožení chudobou, špatné sociální podmínky, úplná izolace či nepříznivý zdravotní stav matky.

Zůstávají po absolvování léčby i nějaké trvalé následky?

Ne, po vyléčení z poporodní deprese by matce neměly zůstat žádné následky a její kvalita života by měla být stejná jako před rozvinutím onemocnění.

Nemají maminky, které poporodní depresi prodělaly, tendenci být psychicky senzitivnější na stresové situace doma či v práci?

Výzkumy ukazují, že pokud matka po překonání nebo během přítomnosti poporodní deprese absolvuje psychoterapii, získává vyšší odolnost zvládat stresové situace, než měla dosud. Během psychoterapie se totiž naučí porozumět vlastním spouštěčům stresu a pracovat s nimi.

stresova situace

Mnohé ženy po překonání poporodní deprese jistě pronásleduje pocit studu. Jak se ho zbavit?

Pocit studu je často hlavním důvodem, proč žena nepožádá o pomoc již při prvních příznacích onemocnění. Pokud jsou pocity studu vtíravé a žena zpochybňuje svou hodnotu, často se izoluje od okolí a nechce, aby ji dodatečně negativně hodnotilo. Je proto přirozené, že pochybnosti a hanba, které souvisejí s negativním přesvědčením o tom, že žena jako matka selhala, mohou přijít i po překonání poporodní deprese. Pokud však pocity studu přetrvají i po rozhovoru s blízkou osobou, určitě se vyplatí podívat se na ně hlouběji a zjistit, z jakého očekávání vůči sobě vyplývají. Důležité je také projevit sebesoucit a zejména – odpustit si.

Jakým rizikům čelí matka po překonání poporodní deprese? Je například rizikem, rozhodne-li se pro další dítě? Může se deprese vrátit?

Ano, je větší pravděpodobnost, že matka, která překonala poporodní depresi, ji po absolvování dalšího porodu dostane spíše než matka, která depresi nepřekonala. Doporučuji proto preventivně navštěvovat psychoterapeuta, pracovat na vlastní spokojenosti se životem a aktivně udržovat kontakt s blízkými lidmi.

sdílet na facebooku

Líbí se Vám tento článek?

Pokud chcete dostávat newsletter s výběrem témat podle Vašich zájmů, stačí si ve Vašem profilu vyplnit preference.

Registrace