Je ideální, když rodiče znají limity svého dítěte, posouvat hranice ale není na škodu. „Je vhodné vystavovat děti drobným frustracím, které je posílí a připraví na život, rozhodně ale není vhodné je vystavovat obrovskému stresu, který jim škodí,“ říká dětská psycholožka PaedDr. Petra Arslan Šinková a dodává: „Pokud je dítě například úzkostné a velmi citlivé, mělo by se to zohlednit a rodiče by pro něj měli zvolit pouze dopolední tábor. Zralost a připravenost dítěte zvládnout tábor je však také schopnost dodržovat pravidla, převzít odpovědnost za své chování a schopnost odhadnout své síly. Jsou například děti, které jednají příliš impulzivně a dostávají se do nebezpečných situací, protože jednají rychleji, než myslí.“ 

Naslouchejte svému dítěti

Jak poznáte, že je dítě na tábor opravdu připravené? Každá máma tvrdí, že své dítě dokonale zná. A má pravdu. Někdy mohou rodiče kvůli stresu, pod náporem povinností nebo únavy zaměnit skutečný odpor dítěte za jeho běžné „vymýšlení“. Je velmi důležité, abyste se při rozhodování zklidnili a opravdu se napojili na svoje dítě. Odborníci na dětskou duši doporučují všímat si těchto projevů: „Pokud vnímáme změny v chování dítěte, je uzavřené do sebe, nemůže ze strachu usnout, je plačtivé, citlivé nebo podrážděné, vnímáme, že prožívá velký strach, a proto není vhodné na dítě tlačit. Důležité je zkusit dítě přihlásit nejprve do kroužku, později na denní tábor a postupně může být schopno zvládnout větší výzvy a delší odloučení,“ doporučuje PaedDr. Petra Arslan Šinková.

„Při rozhodování rodičů, zda poslat dítě na tábor, na jaký, kdy a s kým, pomáhají rodičovské dovednosti – poznání a pochopení individuality svého dítěte,“ říká Mgr. Gabriela Cviková. Pomocnou ruku sama podává rodičům i prostřednictvím těchto otázek:

• jak se dítěte adaptuje na neznámé?
• je introvert, nebo extrovert?
• jak kvalitně umí dítě komunikovat?
• jak je sebejisté v domácím, ale i cizím prostředí?

Odpovědi na ně jsou ukazatelem zralosti pro pobyt v letním táboře.

Při výběru dětského tábora se zaměřte zejména na tyto věci:

• máte reference od někoho, jehož dítě se tábora zúčastnilo?
• pro jaký věk je tábor určen, jaký program nabízí a jaké je vzdělání animátorů a lektorů, případně jakými kurzy a školeními prošli?
• kolik dětí má na starosti jeden dospělý?
• je na táboře přítomen také kvalifikovaný zdravotník?
• jaká je lokalita a prostředí, ve kterém se tábor organizuje?
• koresponduje tábor se zájmy a schopnostmi dítěte?

Mentální příprava na tábor

Opět je třeba zvolit vhodnou komunikaci – poslouchat, nelhat a projevit důvěru. Těšte se s vaším dítkem z jeho nadcházejícího dobrodružství. Nic mu ale nepřikrašlujte a neříkejte mu své domněnky, pouze fakta. Prohlédněte si spolu fotky z tábora, kam pojede – prostředí, aktivity, zajímavosti, a vysvětlete si pravidla, která je na místě nutné dodržovat. „Měli bychom se vyhnout tomu, abychom dětem říkali, co NEmají dělat, naopak je důležité jim říct, co dělat mají. Poslouchejme, co děti trápí a zajímá, a trpělivě jim odpovídejme na jejich otázky. Někdy se ptají na totéž stále dokola, to je zcela v pořádku, potřebují se prostě jen ujistit. Je třeba si dát pozor na to, abychom děti přílišným vysvětlováním událostí, které by se mohly stát, nebo varováním před potenciálním nebezpečím neznejistili či nevystrašili. Informace podávejte s mírou, přiměřeně věku a tak, aby jim děti rozuměly,“ říká psycholožka.

Telefon a návštěva

Toto je velmi diskutované téma. „Považuji za vhodné, když jsou s rodiči domluvena pravidla, která jasně vymezují, kdy se mohou zkontaktovat s hlavním vedoucím nebo přímo se svým dítětem. Nemyslím, že je vhodné, aby děti měly s sebou na táboře telefony. Nesnažte se mít všechno pod kontrolou, ale projevte dětem i táborovým vedoucím důvěru. Děti budou nuceny spoléhat samy na sebe, a pokud budou něco potřebovat či si nebudou s něčím vědět rady, mohou se obrátit na táborového vedoucího. A totéž platí i o návštěvě rodičů na táboře,“ myslí si PaedDr. Petra Arslan Šinková. 

Dětská psycholožka Mgr. Gabriela Cviková k tomu dodává: „Pokud tábor trvá 7 dní, je to nevhodné. Trvá-li 3 týdny, je volba na rodičích podle toho, jak znají své dítě. Zralým dětem setkání s rodiči udělá dobře, přinesené občerstvení je potěší a jistým způsobem také ohraničí pobyt dětí v táboře. Pro starší děti to bývá ale zase spíše trapná záležitost, zvláště pokud ostatní rodiče jejich kamarády na táboře nenavštívili.“

Nepřesvědčujte, nenuťte

Mgr. Gabriela Cviková upozorňuje, že přesvědčování je stejná forma násilí jako nucení. Je to manipulace. „Děti je dobré si získat. Jak? Informacemi. Názornou ukázkou. Trénováním, například cvičným přespáním u babičky, vzpomínkami na předchozí pobyty v táboře nebo zkušeností starších sourozenců. Jedno silné poselství pro rodiče: Pokud rodiče nejsou zcela spokojeni s řešením, jakým je letní tábor, děti tento postoj vnímají a přijímají. Naopak vzpomínky na zajímavé zážitky rodičů mohou vyvolat dětskou zvědavost a rozhodnutí to zkusit. Rodič, jako vnímající pozorovatel a myslící dospělý, má velkou šanci zvolit tu nejlepší cestu ke spolupráci a podpoře svého dítěte,“ uzavírá dětská psycholožka, Mgr. Gabriela Cviková.

S nátlakem či přesvědčováním nesouhlasí ani PaedDr. Petra Arslan Šinková: „Není vhodné dítě přesvědčovat, že mu bude někde dobře, když tuto jistotu nemáme. Může totiž následně přestat rodičům důvěřovat a může to od nich vnímat i jako zradu.“ Pokud rodiče nemají dostatek dovolené a babičky jsou daleko, existují i ​​možnosti denních (příměstských) táborů. „Dejme dětem možnosti a důvěřujme jim. Jejich sebevědomí posílíme i tím, že zvládnou nové výzvy a překonají i malé frustrace, které je posílí. Pokud ale vidíme, že dítě zažívá stres, je to škodlivé a opravdu není vhodné dítě nutit,“ dodává Petra Arslan Šinková.

Jak se bude dítě cítit, když ho rodiče dají na tábor, neboť nemají jinou možnost hlídání?

„Pokud jsou schopny spolupracovat a dospělí jim předloží pobyt na táboře jako fakt s požadavkem o spolupráci a pomoc, děti s přiměřeně rozvinutou sociální citlivostí to přijímají jako výzvu k pomoci. Celou záležitost je třeba odkomunikovat věcně, ne manipulativně! To se týká zralých dětí s dobrým sebevědomím a pocitem vlastní sebehodnoty, které pomáhají tvořit hlavně rodiče. Změna prostředí (i sociálního) dětem dává možnost kultivovat se, dozrávat, poznávat se,“ vysvětluje Arslan Šinková.