Oxytocin významně ovlivňuje správné fungování centrálního nervového systému. Jeho receptory tvoří součást vícero tkání, v důsledku čehož jsou nejen součástí prostaty a ledvin, ale také dělohy, vaječníků, varlat a nadvarlat, čímž hrají důležitou roli i v samotném procesu početí.

Vazba matky a dítěte

Právě hormon lásky je jedním ze základních předpokladů toho, že matka si vůči svému dítěti vytvoří silnou citovou vazbu už jen tím, že se na něj dívá.

Toto tvrzení podpořily i výsledky kontrolního experimentu, kterého se zúčastnilo 50 matek a jejich 7-měsíčních kojenců. Matky byly během experimentu rozděleny do dvou vzorových skupin. Jedna skupina měla svůj pohled upírat přímo na kojence, zatímco ta druhá jej měla upřít zcela jiným směrem od kojenců.

Výsledky zkoumání potvrdily, že čím déle matka upírala svůj pohled na skupinu novorozenců, tím byla oxytocinová odpověď jejího organismu vyšší. Naopak s přesunem pohledu směrem od novorozenců byla její oxytocinová odpověď nižší.

Kojící matky

Matka si však citový vztah vůči svému dítěti nepěstuje jen pouhým pohledem. Mimořádně důležitým faktorem, který ovlivňuje sílu jejich vzájemné citové vazby, je zejména kojení.

Podle jistého výzkumu kojící matky například vykazují při poslechu pláče svých dětí vyšší citlivost v porovnání s matkami, které přestaly své děti kojit už těsně po porodu.

Vliv na výchovu

Kromě vzájemné vazby mezi matkou a dítětem ovlivňuje hladina oxytocinu také způsob, jakým matka na své dítě reaguje v procesu samotné výchovy.

Pokud byla matka v dětství vystavena přísné a nekompromisní rodičovské výchově, většinou ji pláč dítěte nikterak neobměkčí a bude formu výchovy, jakou jsi sama prošla, aplikovat i na své dítě. Opačná situace nastane, pokud výchova matky probíhala bez přísných rodičovských praktik. V takovém případě matku může pláč dítěte ovlivnit natolik, že vůči němu bude v rámci výchovy mnohem benevolentnější.