Jak komunikovat s dětmi v krizových situacích?

15 minut čtení

Jak komunikovat s dětmi v krizových situacích?

15 minut čtení
31.03.2022

Mateřství v nás evokuje zejména pozitivní představy. Realita nám však nejednou dokáže, že ani náhodou nežijeme v pohádce. Nemusíme být velcí pesimisté, abychom si uvědomili, kolik je na světě zla. My dospělí to chápeme, jak ale máme o kritických situacích, které život přináší, komunikovat s našimi dětmi? Více nám o tomto tématu prozradila dětská psycholožka Mária Tóthová Šimčáková.

Mnohé děti se dokážou na úzkost a strach naladit tak intenzivně, že je nejednou prožívají nejen emočně, ale také fyzicky. Někdy se tak potýkáme s tím, že se nedokážou pořádně nadechnout, bolí je hlava, břicho či jiné části těla. Důležité je proto nenechat je v tom samotné a pomoci jim nejvíce, jak se jen dá. Z pozice rodiče můžete dětem poskytnout opravdu silnou oporu, ale nezapomínejte přitom i na sebe. Nápor, který se na rodiče klade v kritických situacích, je totiž často neúnosný.

Z pozice rodiče můžete dětem poskytnout opravdu silnou oporu, ale nezapomínejte přitom i na sebe.

Stanovte si čas otázek

Děti jsou přirozeně zvídavé, proto je normální, že i negativní témata, jako je například válka, v nich vyvolávají řadu různých otázek. Rodiče mají pocit, že je jejich povinností dětem odpovídat vždy a za všech okolností, podle psycholožky je však třeba si jasně vymezit tzv. čas otázek. „Úzkostné děti, zejména předškolního věku, jsou schopny se stále dokola ptát na tutéž otázku. Získávají tím pocit jistoty, kdy alespoň na vteřinu uvěří, že se jejich strach nenaplní. Jako rodič však nezvládáte pořád dokola odpovídat na totéž. Vedle péče o dítě potřebujete řešit i množství pracovních a jiných problémů, a tak vůči svému ustrašenému dítěti začínáte pociťovat hněv. Když cítíte, že ve vás narůstá, stanovte si s dítětem jasná pravidla. Formulovat je můžete například větou: Na toto ti ještě odpovím, a pak si dáme čas bez otázek,“ vysvětluje Tóthová Šimčáková.

otazky

Podle psycholožky dává čas bez otázek rodičům prostor, aby načerpali energii a mohli si některé odpovědi v klidu předem promyslet. Na mnohé otázky, například na ty týkající se kritických situací, se totiž neodpovídá snadno, zejména pokud jasné odpovědi neexistují.

Délku času bez otázek je podle psycholožky třeba nastavit podle povahy dítěte. „Důležité je, aby čas bez otázek vaše dítě zvládlo. Začínejte malou chvilkou, abyste se jako rodič dokázali nadechnout. Později chvilky ohraničujte konkrétní činností, například přípravou snídaně či oblékáním. Časem si dítě zvykne kolo otázek vyžadovat už jen tehdy, když ho opravdu potřebuje,“ radí Tóthová Šimčáková.

Používejte správné fráze

Děti, které jsou úzkostnější a žijí v obavách, mohou kritické situace prožívat mnohem intenzivněji. Pokud však rodič tento fakt nevnímá, bagatelizuje ho nebo dítěti nedovolí o svém strachu mluvit, může docílit toho, že bude své obavy, strach a úzkost skrývat po celý zbytek života.

V kritických situacích bychom proto měli dát pozor na to, abychom na děti během komunikace nevyvíjeli tlak nebo jejich strach nezlehčovali. „Jednoznačně bychom se měli vyhýbat frázím typu „To nic není“ nebo „Toho se nemusíš bát“, „Nikdo jiný se nebojí jen ty“, „Podívej, jak to ostatní děti zvládají“ a podobně,“ uvádí několik praktických příkladů Tóthová Šimčáková.

Zvolte přiměřené množství informací

V případě kritických situací byste měli u dětí korigovat nejen počet otázek, ale také množství informací, které jim poskytnete. Jako rodiče byste totiž dítěti neměli nahánět zbytečný strach tím, že mu poskytnete přehnanou spoustu informací. Pokud vidíte, že je ve stresu, je dobré přísun informací (zejména ze sociálních sítí a televize) cíleně regulovat.

informace

Na druhé straně je důležité, abyste jako rodič danou situaci nebagatelizovali. Jakékoliv legrácky by v případě kritických situací měly jít stranou. Pokud dítě pociťuje strach, je správné, když ho jako rodič uznáte. „Cílem komunikace s dítětem nemá být vyvrácení jeho strachu, ale projev podpory a snaha dodat dítěti sebejistotu. Některým dětem například pomáhá, pokud si s nimi povídáte o tom, jak by v dané situaci mohly být nápomocné. Klidně s nimi proto hledejte i možné formy pomoci, ale nezapomínejte si spolu povídat i o věcech, které ve vaší moci nejsou a nedokážete je ovlivnit,“ zdůrazňuje psycholožka.

„V souvislosti s válkou nyní nastala situace, kdy do škol přicházejí děti z Ukrajiny, což některé děti opravdu nezvládají dobře. Nevědí, jak se svými novými spolužáky mluvit, nevědí, co pro ně udělat, obávají se, aby jejich chování nebylo nevhodné, aby se jich přehnaně nevyptávaly, ale aby jim zároveň poskytly nějakou podporu. Právě proto je nutné s dětmi mluvit i o těchto tématech. Vhodným přístupem může například být, pokud vaše dítě daruje novému spolužákovi něco ke svačině, pomůže mu s domácím úkolem, vysvětlí mu probíranou látku, přinese mu jablíčko, mile na něj promluví nebo mu ukáže školu. I takové jednoduché kroky mohou být dětem na obou stranách nápomocné, uvádí příklad týkající se aktuální kritické situace Tóthová Šimčáková.

pratelstvi

Pomoci mohou dechová cvičení

K odbourání strachu v kritických situacích mohou dětem pomoci nejen povzbudivá slova, ale také jednoduchá dechová cvičení a relaxace. Výhodou je, že jim je můžete představit jako hru, což může odbourání stresu ještě výrazněji napomoci. Dechová cvičení pomáhají zejména v situacích, kdy dítě přepadne nekontrolovatelná úzkost. Pokud jeho pozornost zaměříte na dýchání, znamená to, že již nemá prostor k tomu, aby se zabývalo strachem. Se zklidněním dechu se uklidní i jeho mysl, navíc už po dvou týdnech si tento zvyk osvojí natolik, že jej v případě potřeby začne používat bez vaší pomoci. Stačí, když ho přesvědčíte o tom, že s nádechem do sebe nasává sílu a s výdechem dává pryč všechen svůj strach,“ vysvětluje Tóthová Šimčáková.

Má rozhovor iniciovat rodič nebo dítě?

Je třeba si uvědomit, že každé dítě je jiné. A zatímco jedno se může o kritickou situaci intenzivně zajímat, druhé ji nemusí vnímat vůbec. Není proto dobré, když rozhovor rodič iniciuje silou a dítě do něj tlačí. Jednoduše s ním začněte až tehdy, když vidíte, že toto téma dítě opravdu zajímá. Když už však k rozhovoru dojde, nezapomínejte, že je vždy třeba říkat pravdu, avšak jen do takové míry, jakou dítě zvládne. „Během rozhovoru s dítětem nezapomeňte několikrát poukázat i na bezpečí, které dítě má, na to, že vždy jste a budete u něj, na to, že tady a teď se můžete cítit bezpečně,“ vysvětluje Tóthová Šimčáková.

rozhovor

V případě rozhovoru se staršími dětmi je klíčové se ptát, jak danou situaci vnímají, co prožívají a zda některé informace nepotřebují vysvětlit. „Ověřit si emoční stav dítěte je důležité zejména tehdy, když se s námi dívá na zprávy, ve kterých se dané téma zmiňuje, případně, pokud ho my sami nějakým způsobem komentujeme. Nemyslete si totiž, že dítě vás neslyší,“ radí psycholožka, která zároveň upozorňuje, že mimořádně důležitý je i čas, který si pro rozhovor vyberete. O kritických situacích s dětmi rozhodně nediskutujte večer před spaním. Takové nešťastné načasování by totiž mohlo dítěti odsunout spánek či mu přivodit těžké sny,“ dodává Tóthová Šimčáková.

Důležitá je i škola

Přístup, který vůči kritické situaci pozoruje dítě doma, je klíčový, i když ani zdaleka není jediný. Podstatnou část času totiž dítě tráví ve škole, a tak může komunikaci o kritických situacích výrazně ovlivnit a usnadnit také škola a vzdělávací systém. Dětem navíc pomáhá, pokud si o daném tématu povídají nejen s rodiči, ale i vzájemně mezi sebou. „Je normální, že některé děti vědí o dané situaci více a některé méně, dokonce je v pořádku i to, pokud se dítě o toto téma doma vůbec nezajímá, protože právě škola je místem, kde se o ní nakonec dozví. Dobrým krokem je, pokud si škola dá tu námahu a informuje rodiče, že se dané téma mezi spolužáky probíralo, aby ho následně mohli se svým dítětem probrat i doma, a možná důkladněji,“ říká psycholožka.

komunikace mezi spoluzaky

Podle Tóthové Šimčákové je přitom v pořádku, když dítě danou situaci vnímá z vlastního úhlu pohledu.Nezapomínejte, že nemusíte dítě nutit, aby mělo stejný názor jako vy jen proto, že jste dospělí. Diskuse rodiče a dítěte, zvláště pokud je v teenagerském věku, je zcela v pořádku,“ vysvětluje Tóthová Šimčáková.

Emoční nastavení rodiče

Kritická situace je pro dítě jedním z těch momentů, kdy svého rodiče vnímá jako pilíř, od něhož očekává, že veškerý tlak ustojí. Ani rodič však není všemocný a potřebuje svůj rodičovský stres jednoduše setřást. „Máte-li jako rodiče pocit, že jste pod velkým tlakem, cíleně zpomalte. Ponořte se do sebe, buďte k sobě laskaví a dopřejte si příjemné chvíle, které vás naplňují. V opačném případě přenesete váš stres i na dítě, proto je nezbytné s ním pracovat tak, aby vás nedoběhl ve chvíli, kdy potřebujete být nastaveni a plně soustředěni na své dítě,“ upozorňuje psycholožka.

emocionalni nastaveni

Kromě psychických potřeb je nezbytné dbát také na dostatek spánku, jídla, pravidelný pitný režim a dostatek času na slunci, důležité jsou však také pěkné společné zážitky a budování přátelského vztahu s dětmi, k čemuž mohou přispět i rozhovory o tom, jaký měly den, či jakákoli pochvala nebo povzbuzení. Není přitom hanbou přiznat si, že komunikaci týkající se kritických situací nezvládáte. Pokud máte pocit, že je to nad vaše síly, obraťte se na odborníky. Ti jsou tu i pro vás,“ uzavírá problematiku kritických situací dětská psycholožka Tóthová Šimčáková.

sdílet na facebooku

Líbí se Vám tento článek?

Pokud chcete dostávat newsletter s výběrem témat podle Vašich zájmů, stačí si ve Vašem profilu vyplnit preference.

Registrace