Jaké jsou geniální děti?

Mnohé děti jsou považovány za bystré, chytré, moudré či talentované, ale pouze ty geniální v porovnání se svými vrstevníky výrazně postupují. „Často jsou vůdci a mluvčími skupiny, přičemž typické je jejich výjimečné nadání či jakýsi „dar“ v jedné nebo více oblastech. Příkladem jsou vynikající akademické výsledky či umělecký nebo sportovní talent,“ říká klinická psycholožka a Life Coach Lenka Gregoríková.

Geniální děti však mohou mívat sklony k výbuchům vzteku, nevhodnému chování nebo nedávají pozor, když jim něco říkáte. Důvodem je buď nuda nebo neschopnost poradit si ve svém dětském světě s komplikovanými emocemi pramenícími ze složitých témat, která již chápou. Právě proto tyto děti potřebují pomoc dospělých, od kterých se mohou naučit účinné techniky, a zařadit se tak do běžného kolektivu.

Jak poznat geniální dítě?

Bystrost, šikovnost a talent, kterými některé děti oplývají, jsou těžko měřitelné a často vycházejí jen z individuálního přesvědčení. Jak však rozpoznat dítě, které je opravdu geniální? „Podle všeobecně uznávané definice jsou za geniální považovány děti, jejichž intelektové schopnosti překračují IQ 130. Pro zjišťování úrovně intelektu se využívají komplexní testy inteligence, psychologové a přední školní instituce se však snaží využívat také různé doplňkové testy zaměřené např. na úroveň kreativity dítěte,“ vysvětluje Gregoríková.

Věková hranice, odkdy by se projevy geniality měly u dětí projevovat, však není jednoznačně dána. „Jsou děti, které jsou přirozeně zvídavé a šikovné již od útlého věku a jednotlivých vývojových mezníků dosahují výrazně rychleji než jejich vrstevníci. Opakem jsou děti, jejichž vývoj je přiměřený, či dokonce pomalejší, ale přesto mohou v nějaké oblasti vynikat,“ říká psycholožka.

Jaké znaky můžeme na geniálních dětech pozorovat?

Kromě nadprůměrného nadání a bystrosti geniální děti vynikají také svým komplexním logickým myšlením. „Geniální děti začínají číst už v relativně raném věku. Kromě toho umí pojmenovat všechny odstíny barev, počítají, malují, recitují a mají vynikající paměť,“ popisuje psycholožka.

Vysoká úroveň logického myšlení se u geniálních dětí projevuje také jejich hlubokým zájmem o náročná životní témata. „Ve snaze o hloubavé rozhovory však geniální děti narážejí na svou emoční nezralost, která přirozeně vyplývá z role dítěte. Náročným tématům sice rozumějí, ale mají problém je verbalizovat a emočně zpracovat, v důsledku čehož můžeme v jejich chování pozorovat výbuchy vzteku, frustraci či neschopnost zařadit se do kolektivu dětí,“ upozorňuje Gregoríková.

Genialita jako dědičný faktor

Dědičnost hraje důležitou roli nejen v otázkách zdraví, vzhledu či psychické odolnosti, ale také v otázkách geniality. Problémem je, že nevíme, jací byli naši předkové několik pokolení před námi, proto nevíme ani to, zda měli vhodné podmínky pro rozvoj svého daru. Jedna věc totiž je narodit se jako geniální dítě a druhá vyrůstat v prostředí, které je rozvoji jeho nadání reálně nakloněno.

Výskyt geniálních dětí přitom není vázán na žádnou rasu, kulturu či sociální zázemí. „Geniální děti nacházíme i v sociálně slabších poměrech, kde ale většinou nemají prostor ukázat svůj potenciál. V důsledku toho jsou v centru pozornosti zejména jejich „nedostatky“, které jejich skutečný potenciál zastíní. Příkladem je geniální dítě ze znevýhodněného prostředí se zájmem o matematiku a čísla, které se však neumí zařadit mezi vrstevníky, protože mu nerozumí a ono nerozumějí jim. Rodiče si neprohlédnou sešit plný výpočtů a rovnic, vidí pouze to, že jejich dítě je „samotář a podivín“ s problémovým chováním,“ uvádí příklad Gregoríková.

Genialita jako diagnóza. Je nutná speciální výchova?

Faktem je, že geniální děti jsou jiné. Jejich chování a schopnosti se vymykají průměru. „Mentální zaostávání a nadprůměrný intelekt představují dva póly, které jsou ze statistického hlediska považovány za odchylku od normy, která je v populaci nejpočetnější. Třeba si však uvědomit, že pro tento případ je statistické hodnocení až příliš strohé a nedokáže obsáhnout přednosti a přínos jak geniálních, tak ani mentálně handicapovaných lidí,“ upozorňuje psycholožka.

Při výchově geniálních dětí je přitom podle Gregoríkové nutné myslet také na fakt, že: „Když Pán Bůh v něčem přidal, v jiném zase ubral. “ „Geniální děti jsou díky svému nadání zvyklé na chválu a oceňování, čímž si pěstují sklon k perfekcionismu, který jim v dospělosti může komplikovat život. Pokud se jim nedaří, velmi lehce upadnou do stavu frustrace. Je proto nutné je povzbuzovat a učit, že i chyby jsou v životě povoleny,“ vysvětluje Gregoríková.

Kromě perfekcionismu je u geniálních dětí častým problémem i nedostatečně rozvinutá emoční inteligence nebo sociabilita, které je třeba s nimi společně pěstovat. „Pokud si všimnete, že je vaše dítě nadané v matematice, ale neumí si hrát s kamarády nebo nerozumí empatii, je třeba, abyste se v jeho rozvoji zaměřili i na tyto oblasti. Dobrou pomůckou mohou být různé hry, knížky a příběhy, jejichž prostřednictvím se dítě učí empatii a sociálním dovednostem právě díky jejich identifikaci na jednotlivých hrdinech příběhu,“ radí psycholožka.

Vzdělávání geniálních dětí

Stejně jako u všech dětí, i u těch geniálních platí, že správná výchova má jít ruku v ruce se správným nastavením vzdělávacího procesu. „Výzkumy ukazují, že pro geniální děti je nejvhodnější vzdělávání ve skupině podobných dětí, tj. nadprůměrně inteligentních vrstevníků. V našich podmínkách jsou však takové možnosti limitovány, a tak se často pracuje s individuálním vzdělávacím plánem. Ten dítěti umožňuje zrychlené vzdělávání nebo rozšiřuje standardní učební plány o doplňkové části, které vyplní volný čas, během něhož se jeho spolužáci učí podle standardních osnov,“ vysvětluje Gregoríková.

Zařazení geniálního dítěte do běžného vzdělávacího procesu přináší podle psycholožky několik rizik. „Geniální děti chápou význam instrukcí velmi rychle, jejich pracovní tempo a schopnost učit se převyšuje pracovní tempo skupiny, a tak se v podmínkách běžného vzdělávacího procesu začínají nudit, jsou nepozorné a nesoustředěné. Dalším z rizik je problematická socializace geniálního dítěte v běžné školní třídě. Potíže se zařazením do skupiny kvůli odlišným zájmům, bystrému myšlení, velké emoční nezralosti a výbuchům vzteku či závist, kterou vrstevníci vůči geniálnímu spolužákovi nejednou pociťují, mohou způsobit vyloučení geniálního dítě na okraj skupiny,“ upozorňuje psycholožka.

I geniální děti jsou stále především děti

Geniální děti jsou sice bystré, dokážou logicky uvažovat a jejich nadprůměrně vysoký intelekt je táhne za vědomostmi ze světa dospělých, ale přesto nemůžeme zapomínat na fakt, že stejně jako jejich vrstevníci, i geniální děti jsou v první řadě děti. Je třeba proto dbát, aby témata, kterým se společně věnujete, pro ně nebyla z emočního hlediska až příliš náročná. Tak jako v mnoha jiných případech, i zde si můžete pomoci hrou. „Hra dává dětem prostor zpracovávat všechny jejich zážitky a emoce. Pro dítě je to nejpřirozenější způsob uklidnění a relaxace, může však sloužit také jako prostředek vyjádření pocitů a rozvíjení empatie či sociálních dovedností. Dítě vám totiž nepřijde říci, že mělo těžký den. Místo toho vás vyzve ke hře, během níž vám řekne, jak se mu dařilo a co potřebuje,“ objasňuje Gregoríková.

Důležitá je rovnováha

Geniální děti jsou v dospělácké moudrosti okouzlující a pokud si to aktivity zaměřené na rozvoj jejich potenciálu vyžadují, je třeba jim ji dopřát, avšak – s mírou. Nejen v přírodě, ale také u lidí platí, že potřebujeme rovnováhu. „Pokud chceme, aby z našich dětí vyrostli spokojení a vyrovnaní lidé, je třeba věnovat se s nimi i úkolům a tématům, která nejsou v centru jejich zájmu. Právě tak docílíme jejich rozvoje po více stránkách – emoční, rozumové, praktické, ale i sociální,“ vysvětluje psycholožka.

Když genialitu vidíme i tam, kde není

Geniální děti vyžadují individuální přístup – proto je důležité, abychom jejich dar dostatečně brzy rozpoznali a následně jej za pomoci odborníka také správně identifikovali. Ne každé nadané dítě je totiž geniální, a ne každé nadprůměrně inteligentní dítě se na první pohled jeví jako skutečně geniální. Podle psycholožky je proto nevyhnutelné, abychom potřeby dítěte nejen pozorně vnímali, ale také je chápali, a nevyvíjeli tak na něj zbytečný tlak, který by mohl vyústit v nadměrný stres, či dokonce životní trauma. „V současné době sociálních sítí a vzájemného porovnávání se vnímám velký tlak rodičů na děti, od kterých žádají, aby byly stejně perfektní jako jejich vrstevníci. Chápu, že každý rodič se rád pochlubí svým nadaným a šikovným dítětem, nikdy však prosím nenuťte své děti dosahovat skvělých výkonů jen proto, abyste se mohli pochlubit známým. Geniální děti představují jen malé procento v populaci a nenajdeme je v každé druhé domácnosti. Jejich dar v sobě nese i určité břemeno, proto je důležité, aby rodiče byli ke svým dětem vnímaví, laskaví a respektovali jejich přirozené tempo vývoje. Je v pořádku, pokud je vaše dítě „pouze“ průměrně chytré. Stále je přece výjimečné tím, že je vaše,“ dodává na závěr psycholožka a Life Coach Lenka Gregoríková.