Po mateřské zpět do práce. S výchovnou poradkyní Martinou Vagačovou vám poradíme, jak to zvládnout

13 minut čtení

Po mateřské zpět do práce. S výchovnou poradkyní Martinou Vagačovou vám poradíme, jak to zvládnout

13 minut čtení
30.08.2021

Když se žena stane matkou, nastane v jejím životě pořádný zlom. Ženě se totiž s příchodem dítěte nemění jen priority, ale také celkový režim. Potřeby dítěte je nutné plně upřednostnit před těmi vlastními, a tak se často stává, že po skončení mateřské mají mnohé ženy problém se opět začlenit do běžného pracovního prostředí.

Noční vstávání, krmení, přebalování, utěšování bolavého bříška, vaření příkrmů či neustále hraní jedné a té samé hry dokola. Zdá se vám toho hodně? Každá matka vám navíc potvrdí, že je to stále jen zlomek toho, co všechno dennodenně leží na bedrech ženy na mateřské dovolené. Když celý tento začarovaný kruh spojíme s nedostatkem spánku a slabou socializací, není pochyb, že mnohé matky mají opravdu problém vrátit se zpět do práce. O tom, jak to celé zvládnout, jsme si povídaly s Martinou Vagačovou, výchovnou poradkyní, lektorku efektivního rodičovství a autorkou knihy Jak přežít rodičovství.

Využijte „nevýhodu“ ve svůj prospěch

Mnoho žen se cítí v souvislosti s návratem do pracovního prostředí nejistě či dokonce pociťují jisté znevýhodnění. Nejednou matkou lomcuje strach a pocity méněcennosti.  A i když jsou obavy na místě, to, na co se potřebujeme soustředit, je změnit úhel pohledu.

Podle výchovné poradkyně by se totiž žena vedle výchovy dítěte měla mnohem více zaměřovat i na svůj vlastní rozvoj: „Zvládání všech požadavků dítěte a jejich sladění s vlastními potřebami nabízí možnost osobního rozvoje, budování sebejistoty i dovedností emoční inteligence,“ říká Vagačová.

Kromě toho ženám výrazně pomáhá, když udržují kontakt s bývalými kolegy, a seznamují se tak s novými informacemi z jejich profesní oblasti. Velkou pomocí však může být i vytvoření si jasné vize toho, jaké místo chceme mezi kolegy a v práci zaujmout. „Pěkným příkladem může být skutečná vizualizace v podobě plakátu s obrázky a slovy. Plakát můžete klidně vytvořit i za pomoci partnera či přítelkyň, které vás znají, díky čemuž vám mohou nabídnout zcela novou inspiraci,“ objasňuje výchovná poradkyně.

Zlomový moment pro dítě

S návratem do pracovního prostředí se musí vyrovnat nejen žena, ale totéž se týká i partnera a hlavně dítěte. Podle výchovné poradkyně je odchod matky do práce zlomovou změnou v životě každého dítěte, proto není neobvyklé, že s sebou přináší i pocity frustrace, obavy a strach.

„Reakcí na tyto změny jsou silné emoce projevující se nejen u dítěte, ale i u matky. Žena-matka je v tomto procesu klíčová, proto je třeba, aby její rozhodnutí vejít do pracovního procesu bylo pevné a komunikované vůči dítěti jasně, laskavě a s chápajícím přijetím jakékoliv jeho reakce. Jinými slovy, žena by měla být vybavena dovednostmi pro zachování vlastní emoční rovnováhy. Pak je schopna dítěti empaticky odpovědět a soucitně ho doprovázet v jeho potížích, čímž si dítě postupně buduje i potřebnou odolnost,“ vysvětluje výchovná poradkyně Martina Vagačová.

Připravenost matky ovlivňuje osobnostní výbava dítěte

Říká se, že připraveným štěstí přeje. Platí to ale vždy? Dá se vůbec připravit na to, že středem pozornosti jednoho dne najednou nebude jen vaše dítě, ale že se budete muset věnovat „normálním“ pracovním povinnostem?

O něco jednodušeji tento proces zvládají ženy, které byly spokojeny s prací, které se věnovaly před odchodem na mateřskou. Vždy je přece snazší vrátit se tam, kde jste se cítila dobře, no ne?

Mnohem důležitějším faktorem je však osobnostní výbava dítěte. „Plaché, introvertní dítě vyvolává u matky mnohem více obav než temperamentní extrovert. Neustále si totiž klade otázku, jak si samo poradí? V takovém případě pomáhá cvičná separace dítěte s pomocí blízké či známé osoby. Úzkostmi či obavou z toho, zda bude s respektem postaráno o potřeby dítěte, je v této zkoušce konfrontována i matka. Výsledkem proto může být i rozhodnutí ženy pracovat na zkrácený úvazek či dokonce změna typu práce,“ vysvětluje Vagačová.

Problém je, že matky mají silnou tendenci nosit na svých bedrech problémy celého světa. V tomto případě je ale důležité, aby si žena uvědomila, že náročnost adaptačního procesu není jen v jejích rukou. Úzce souvisí s průběhem adaptace samotného dítěte. „Adaptační proces dítěte je většinou odhadovaný na období do 8 týdnů. Tento fakt však mnohé matky nepovažují za směrodatný, proto se nejednou cítí bezradně. V takových případech je zcela normální požádat o pomoc. Nejde totiž o rodičovské selhání. Jde o náročný proces,“ říká výchovná poradkyně.

Stále jste tu pro své dítě

Vyrovnat se s pocitem, že s dětmi najednou nejsme vždy, když nás potřebují, vyvolává u řady maminek pocity frustrace. Pokud se s tím chceme vyrovnat, nemá smysl popírat to, co cítíme. „Prvořadým krokem je přiznat si před sebou vše, co cítíme. Popíráním citů totiž docílíme jen toho, že se nám budou stále vracet. Pocit je jen pocit a pokud ho přijmeme a převezmeme za něj odpovědnost, tak nejen, že nás přestane ovládat, ale začneme i konkrétně konat ve prospěch našeho klidu,“ vysvětluje Vagačová.

Co se týče dětí, ty na návrat matky do zaměstnání reagují tím, jak se chovají. „Chování je kódovanou zprávou dítěte o tom, co prožívá. Velmi častými projevy jsou proto slovní protesty, ranní pláč či zdržování při odchodu z domu. Některé děti se však mohou na matku velmi silně navázat a v době, kdy nejsou ve školce, se od ní nechtějí ani pohnout. Kromě toho se mohou začít například počurávat, začnou být agresivnější, stěžovat na bolest břicha, odmítat jídlo či se budit uprostřed noci,“ doplňuje Vagačová.

Právě při takových projevech chování mnozí rodiče ustoupí, což není správné. Jedinou cestou je v tomto případě přiznat emoce, pozorně naslouchat a prožívání dítěte nijak neposuzovat. Právě to je nejúčinnější opora, jakou mu umíme nabídnout. „Naším úkolem není dělat něco za ně, ale umožnit vypuštění nepříjemných pocitů, úzkostí, křivd, nespravedlnosti a podobně, aby se uvolnily a pod naším vedením našly ten nejlepší způsob, jak pomoci sobě samým. Přesně takový postup pak uplatňují i ​​v momentech, když s nimi nejsme, díky čemuž se cítí sebejistější,“ vysvětluje psycholožka.

Zaměstnavatel by měl být chápavý

Silnou psychickou oporu může ženě během adaptačního procesu dopřát i samotný zaměstnavatel. Důležité je, aby na pracovišti, kde se žena ocitne, panovala atmosféra pochopení a porozumění. Žena navíc potřebuje mít jistotu i v tom, že pokud se vyskytnou komplikace s dítětem, nesetká se z jeho strany s neochotou hledat flexibilní řešení, které by bylo řešením pro obě strany.

I z vlastní zkušenosti víme, že vztah zaměstnavatel a matka jako zaměstnanec ne vždy funguje tak, jak by měl. Proto dnes vznikají různé projekty s cílem lepšího vzájemného porozumění mezi firmami a matkami. Jedním z příkladů je i slovenský projekt Pracujúce mamy, který pracuje s maminkami s cílem lépe je připravit na návrat do práce. „Vycházíme z toho, že mateřská nemusí být něco, co ženám zabrzdilo kariéru, právě naopak. Snažíme se o to, aby mámy viděly, že i mateřská dovolená je výborná příležitost zamyslet se nad svým dalším kariérním směřováním. Pravidelně organizujeme online webináře a připravujeme i ucelený několikaměsíční vzdělávací kurz, který ženám pomůže najít si práci podle svých představ,“ říká jedna ze zakladatelek projektu Terézia Miháliková.

Projekt však nekončí (pouze) u práce s matkami, zaměřuje se totiž i na samotné firmy. V rámci různých aktivit jim ukazuje cestu, jak s maminkami po mateřské dovolené efektivně pracovat a komunikovat tak, aby byla jejich spolupráce vzájemně výhodná. Příkladem je job portál s flexibilními pracovními nabídkami, kde matky už dopředu vědí, jaká míra flexibility je na dané pozici možná. „Pokud chceme, aby si firmy a mámy lépe rozuměly, musí se naučit mluvit řečí toho druhého. A my jim v tom pomáháme,“ dodává Miháliková.

Opřete se o partnera

I když by se to tak na první pohled mohlo zdát, adaptační proces se netýká jen matky a dítěte. Rodina je záležitostí páru, proto je nutné jako pár fungovat i nyní.

Pro matku je návrat do pracovního prostředí psychický náročný proces hned z několika úhlů pohledu, a právě partner je ten, kdo jí může celou situaci výrazně usnadnit alespoň tím, že se postará o běžný chod domácnosti, vyřídí nákupy, uvaří večeři, odveze děti do školky apod. Kromě toho by však ani jeden z partnerů neměl zapomínat i na kroky vedoucí k posílení jejich vzájemného partnerského vztahu. I zde platí, že břemeno se snadněji nese dvěma než jednomu.

sdílet na facebooku

Líbí se Vám tento článek?

Pokud chcete dostávat newsletter s výběrem témat podle Vašich zájmů, stačí si ve Vašem profilu vyplnit preference.

Registrace