Topení

Koupání neodmyslitelně patří především k letním prázdninám. Právě tato zábava však skýtá i mnoho nebezpečí, především riziko utonutí. Jak si tedy bezpečně užít příjemný den u vody, aby se nic nestalo?

V první řadě je velmi důležité nechodit na koupaliště samostatně, ale mít na břehu nebo ve vodě někoho, kdo sleduje, zda se nic neděje. Dále je třeba mít přehled o přítomnosti a stanovišti plavčíka. Chybět nesmí ani telefon pro případné rychlé zavolání na tísňovou linku.

Pokud se staneme svědkem toho, že se někdo topí, je třeba vždy zachovat chladnou hlavu a nezmatkovat. Je velmi důležité zapamatovat si místo, kde byl tonoucí viděn naposledy. Jako první možnost pomoci je vhodná záchrana z břehu hozením záchranných pomůcek, jako jsou plovák, kolo, či podkova. V praxi platí, že buď hodíme tonoucímu něco, co ho udrží nad hladinou, nebo něco, díky čemu ho zvládneme dotáhnout ke břehu, i kdyby se ponořil.

Druhou možností je zvolit vhodné plavidlo, na kterém se dá dostat k tonoucímu, například paddleboard nebo nafukovačku, a zároveň zalarmovat záchranáře. Třetí možností je záchrana přímo z vody. Tu by měl nejlépe provádět plavčík nebo zdatný plavec, který má se záchranou zkušenosti. Je nutné brát v úvahu výdrž i sílu, a to nejen na plavání, ale i na následné tažení. Tonoucího je třeba uchopit zezadu, uklidňovat ho a sdělit mu, co bude následovat. Nedoporučuje se skákat do vody k tonoucímu bez znalostí a zkušeností z vodní záchrany.

Pokud je na místě plavčík nebo trénovaný plavec, záchrana probíhá následovně:

• skok po nohou (záchranářský skok), nikdy ne šipka,
• plaveme nad hladinou a udržujeme oční kontakt s tonoucím,
• podplujeme tonoucího pod hladinou,
• tonoucího chytíme zezadu s hlavou v záklonu a táhneme jej ke břehu,
• o našem záměru musí tonoucí vědět, nesmí se zachráncem bojovat – mohl by tak ohrozit na životě oba,
• vytáhneme zachráněného na plavidlo nebo na břeh.

Pokud tonoucí nedýchá, je nutné zahájit první pomoc. Pokud je to možné, s dýcháním z úst do úst je vhodné začít ještě ve vodě, pokud však máme blízko ke břehu, je lepší k němu doplavat a dávat umělé dýchání až tam.

Skoky do vody

Další kratochvíle, která se pojí především s teplými letními měsíci. Ačkoli odborníci pravidelně varují před nebezpečím skoků do vody, kterou lidé neznají, setkáváme se každý rok s mnoha mladými lidmi, kteří právě po skoku do neznámé vody končí na invalidním vozíku.

Nejrizikovější je skok „šipka“ – tedy hlavou napřed. Pokud je málo vody, nebo se pod vodou nacházejí kameny, dochází k úrazu hlavy a páteře. První komplikací je bezvědomí a druhou zlomenina páteře s častým poškozením míchy.

V těch lepších případech se zlomené obratle odoperují, stabilizují a srostou a mícha nebývá dlouhodobě poškozena. V těch horších případech však jde o porušení míchy s trvalým ochrnutím.

Pamatuji si výjezd, kdy jsme převáželi slečnu, která se v den svých 18. narozenin byla bavit s přáteli a skočila šipku do vody. Se zmíněným zraněním směřovala ochrnutá na operaci páteře s nadějí, že to nebude trvalé.

Klíšťata

Klíšťata jsou tu s námi od jara do podzimu a často se stává, že si tohoto nezvaného návštěvníka přineseme domů z pobytu v lese, na louce či dokonce z vlastní zahrady. Počty a aktivita klíšťat navíc v posledních letech výrazně stoupají. Problémem však není samotné klíště, ale choroby, které přenáší.

Na klíšťata nejvíce platí prevence – do přírody je vhodné si obléknout dlouhé nohavice a rukávy a vyhýbat se vysoké trávě. Zapomínat nesmíme ani na repelent. Pokud si přece jen suvenýr v podobě klíštěte domů přineseme, je nezbytně nutné jej co nejdříve odstranit.

Zapomeňte na olej či dezinfekci – klíště se začne dusit a vypustí do rány infekční sliny. Nejjednodušší je klíště odstranit speciální pinzetou, která je k dostání v každé lékárně. Ta tělo klíštěte ideálně uchopí a nedojde k jeho rozpůlení či oddělení hlavičky.

Po uchopení klíštěte jej rozhoupeme do stran a případně lehce pootočíme, aby klíště povolilo sevření kusadly. Následně místo vydezinfikujeme. Místo je třeba nadále pozorovat a pokud dojde ke kruhovému zarudnutí okolo místa kousnutí, je nutné vyhledat lékaře.  

Zlomeniny

Zlomeniny si nevybírají a setkat se s nimi můžeme v kterémkoli ročním období. Co dělat v případě zlomené ruce nebo nohy? Pokud se pohybujeme v náročném terénu, například na horách, voláme horskou službu nebo záchrannou službu a do příjezdu záchranářů s končetinou nemanipulujeme. Zapomeňte na provizorní dlahy – záchranáři by je stejně ihned odstranili a manipulace se zlomeninou by byla zbytečně bolestivá.

Zdroj: Anna Kmecová

Pokud máme možnost dostat se do nemocnice vlastní cestou, volíme stabilizaci zlomenin pomocí trojcípého šátku. Nejen, že je třeba zlomeninu fixovat, ale důležité je také zabránit pohybu. V případě horní končetiny tak použijeme šátek jako závěs, v případě dolní končetiny jím svážeme obě nohy k sobě – zdravá noha v tomto případě slouží jako dlaha.

Setkat se ale můžeme i s otevřenou zlomeninou, ze které trčí kost. V tomto případě je nutné ránu sterilně překrýt a v okolí aplikovat srolovaný obvaz tak, abychom netlačili na kost, ale aby byla na bocích fixována proti pohybu. Následně ránu obvážeme obvazem a až poté následuje stabilizace.

Zdroj: Anna Kmecová

Školní prázdniny jsou bezpochyby nejkrásnějším obdobím pro všechny školáky, ale je třeba zdůraznit, že žádná legrace nestojí za zranění. Bavte se s rozumem 😊