V létě je koncentrace hloupých otázek mnohem větší než v jakémkoli jiném období. Naposledy jsem například slyšela od vedlejšího stolu v restauraci jen těžko pochopitelnou konverzaci. Na terasu se totiž přišla najíst dívka v šatech. Obyčejných, letních, krátkých. Jelikož byly krátké, nemohlo se to obejít bez komentáře. Škála byla obrovská, od brblání až po hlášky „co si o sobě jako myslí?!“

V duchu jsem jim odpověděla: „Je jí jenom teplo.“

I když jsem přesvědčená, že s podobným chováním je třeba něco dělat, vždycky odpovídám jen v duchu. Mnohokrát už jsem se kvůli tomu trápila. Říkala jsem si: Nemůžeš se na Instagramu prezentovat, jako kdyby ses zajímala o každou lidsko-právní otázku, a v reálu ses nedokázala ani ozvat. Takhle svět nezachráníš.

Přesto ze mě v těchto situacích nikdy nevyjde ani hlásek.

Z oběti je spolupachatelka

Před časem jsme s kamarádkou mluvily o tom, co bychom dělaly v případě, kdyby nás někdo obtěžoval. I když to zní jako absurdní konverzace, v ženských kruzích je poměrně běžná.

My jsme dokonce zašly ještě o krok dále. Hovořily jsme o znásilnění. Po chvíli jsme si to před sebou přiznaly – asi bychom se nezachovaly nijak hrdinně. Pravděpodobně bychom ztuhly a nezmohly se ani na slovo. Tak jako vždy.

Stály jsme však ještě před horším uvědoměním. Byly bychom u kategorie žen, na které se dívá jinak. Paralýza při znásilnění se totiž často zaměňuje s nečinností. Paralýza však neznamená souhlas. Není to naše chyba. Proč jsi neutekla? Proč jsi ho nepraštila? Proč jsi nešla hned na policii? Další a další hloupé otázky, které nás tlačí do toho, abychom se cítily ještě hůře.

Diagnóza: přecitlivělá

Některé ženy však dokážou křičet. Nedávno to udělaly například mladé Slovenky, které po slovním a fyzickém sexuálním obtěžování zašly na policii. Tam se jich policisté mimo jiné zeptali, co měly v inkriminovanou chvíli na sobě. Představte si, že se sebezapřením posbíráte poslední zbytky sil, jdete na policii a ta váš problém zlehčuje. Zesměšňuje.

Aktivistka a modelka Natálie Muchová, s níž jsme nedávno dělaly pro náš web rozhovor, často na takovéto chování upozorňuje. Nedávno na Instagramu například sdílela komentáře pod články o německých gymnastkách, které se na olympiádě rozhodly poukázat na to, že jsou sportovkyně, nikoli sexuální objekty. Soutěží proto v trikotech, které jim zahalují celé tělo. Natálie zaznamenala například názory mužů, kteří psali, „že to je v pohodě, protože na ošklivé Němky stejně není nikdo zvědavý.“ V případě, že se proti těmto komentářům jako žena ohradíte, jste často namyšlená a přecitlivělá.

Každá z nás je jiná

Dlouho mi trvalo, než jsem to naplno přijala. Jedna chce nosit kraťasy, druhá se cítí lépe v dlouhých kalhotách, třetí by si sice šortky oblékla ráda, ale bojí se, co na to řekne okolí.

Je v pořádku, že se nechováme stejně, obzvláště ve stresujících situacích. Náš nesouhlas s hloupými otázkami vyjadřujeme křikem i tichem. Nejsme na vině. V létě ani v jakémkoli jiném období.