„Musíš-kult“ aneb A opravdu musím?

5 minut čtení

„Musíš-kult“ aneb A opravdu musím?

5 minut čtení
18.05.2021

Pokud bych měla mít tetování, bylo by to slovo "nemusíš". Velkými tlustými písmeny a na čelo. Ano, tak, abych ho viděla vždy, když se podívám do zrcadla, ale hlavně, aby ho viděli všichni kolem mě.

Když svému příteli říkám o věcech, které musím udělat, vždycky mi na to řekne, že nemusím. Že musím pouze umřít. Vždy mě tím vytočí do vývrtky, ale má pravdu. Na mou a také na vaši obhajobu, myslím, že mě do tohoto "musíš-kultu" dostaly sociální sítě. Poslední týdny se z toho snažím vymanit a toto jsem se při tom naučila:

Na mou a také na vaši obhajobu, myslím, že mě do tohoto "musíš-kultu" dostaly sociální sítě.

Nemusíš cvičit tak jako ostatní

Za chvilku nám začíná plavková sezóna a z nějakého důvodu nikdo nepochopil, že se nejmenuje „plavková“ proto, že musíte vypadat jako miss-bikiny, ale proto, že je tak nesnesitelné vedro, že na sobě nezvládnete mít nic jiného.

Stories plné najetých a naběhaných kilometrů nám naznačují, že bychom už měly začít i my. Říkáš si, že tě to neovlivňuje, ale tajně GOOGLÍŠ, kolik stojí boty na běhání. Nesnášíš to? Dělají to všichni a ty bys měla také. Vždyť je to zdravé.

Bylo by hloupé, kdybych tvrdila něco jiného. Sport je jednoznačně prospěšný, ale není to celé o těch „endorfinech po“? Jak můžeš být šťastná a zrelaxovaná z něčeho, co nesnášíš? To, že je z každého Usain Bolt ještě neznamená, že je to i tvá cesta. Možná tě baví latina, posilování s činkami, jóga nebo basketbal. Výběr by měl být vždy jen na tobě. Věř mi, nemusíš cvičit stejným způsobem jako ostatní. Ani ve stejnou dobu.

Sport je jednoznačně prospěšný, ale není to celé o těch „endorfinech po“?

Nemusíš vypadat tak jako ostatní

Je někdo, kdo na internetu nezaznamenal téma self-love, resp. sebelásky? Stále však máme obrovské mezery. Uvědomila jsem si to, když jsem naposledy cvičila.

Po (jakékoliv) fyzické aktivitě jsem totiž rozcuchaná, zpocená i červená a instagramové fitnessky vypadají úplně jinak. Potřebu sebelásky jsem pochopila, až když jsem se přistihla, že přemýšlím, proč po cvičení nevypadám jako ony. Chápeme se? Vadilo mi, že vypadám jako já.

Vadilo mi, že vypadám jako já.

Momentálně je trendy přirozenost, což mnohé ženy, které by sice chtěly nosit výrazné oči, nutí malovat se tak, jako kdyby namalované nebyly. Netroufnou si být samy sebou. Neměla by ale přirozenost být právě o tom, že vypadám tak, abych se cítila přirozeně dobře?

S bláznivými linkami, peroxidovými vlasy nebo botoxem. Pokud jsi ráda nenamalovaná, přeji ti to a fandím ti! To samé dopřeji i holkám, které jsou samy sebou, ať už se upraví jakkoli. Naši přirozenost totiž neurčuje příroda, ale my samy.

Naši přirozenost totiž neurčuje příroda, ale my samy.

Nemusíš pracovat tak jako ostatní

V pátek jsem pracovala trošku déle, mail jsem si otevřela i přes víkend. V pondělí ráno jsem tedy oprávněně cítila, že mohu začít o pár hodinek později. Šéf souhlasil, vlastně mu bylo divné, že se ptám. A tak jsem si sedla ke knize, ale po třetí stránce jsem volala kámošce: „Já si prostě v pondělí ráno nedokážu číst, když vím, že všichni pracují.“

Nemůžu si užít pondělí, když vím, že všichni mají ve stories napsáno, že první den pracovního týdne zvládnou jen s kávou. Nemůžu dopustit, aby si někdo myslel, že se flákám a nejedu na 150 %. Prostě se to nesluší.

Nemůžu si užít pondělí, když vím, že všichni mají ve stories napsáno, že první den pracovního týdne zvládnou jen s kávou.

I to je ale, milá spolubojovnice, hloupost. Všechno totiž počká. I nevyžehlené prádlo, i ten „strašně urgentní e-mail“.

Věřím, že to jednou pochopíme nejen my dvě, ale i sociální sítě. A když se tak nestane, před každým krokem, před kterým se cítíš špatně, se zeptej sama sebe: „Musím?“

Spoiler: NEMUSÍŠ

sdílet na facebooku

Líbí se Vám tento článek?

Pokud chcete dostávat newsletter s výběrem témat podle Vašich zájmů, stačí si ve Vašem profilu vyplnit preference.

Registrace