Gynekoložka, pacientka a aktivistky hovoří o polycystických vaječnících (PCOS)

10 minut čtení

Gynekoložka, pacientka a aktivistky hovoří o polycystických vaječnících (PCOS)

10 minut čtení
23.11.2020

I když to může znít jako začátek nezdařeného vtipu, debata o tomto onemocnění je více než nutná. Gynekoložka MUDr. Racková říká, že jde o nejčastější endokrinologické onemocnění, odhaduje se, že jím trpí až 6-10 % žen v reprodukčním věku. Proč se tedy o polycystických vaječnících nemluví častěji?

(Ne)viditelný syndrom

I když nám název „poly-cystické“ naznačuje, že jde o několik cyst, odbornice říká, že tomu tak úplně není. „Označení je dlouhodobě považováno za nesprávné, jelikož zde nedochází k tvorbě mnohočetných cyst, jak se z názvu zdá,“ potvrzuje MUDr. Racková. Doktorka také zmiňuje, že tento syndrom provází několik různých projevů: „Onemocnění se může prezentovat několika různými projevy – nepravidelnou menstruací nebo vymizením menstruace, anovulačními cykly, neplodností, nadměrným růstem ochlupení, vypadáváním vlasů, metabolickým syndromem, inzulínovou rezistencí či nadměrnou tvorbou akné.“

S těmito nejčastějšími příznaky se setkaly i Ann a Karolína z iniciativy Indiánky. Dívky sdružují komunitu žen s polycystickými vaječníky, protože, jak samy říkají, nechtějí, aby si mladé dívky samy procházely tím, co zažily ony samy.

„Jde o syndrom, který většinou není vidět na první pohled, ale v těle může způsobit paseku. Zmíněné příznaky mohou dívky ovlivnit především psychicky. Zatímco jedna slečna nemusí mít žádné příznaky, druhá má všechny. Každá žena je jiná. Existuje i spojitost PCOS s depresemi, úzkostmi. Hormony totiž řídí celé tělo a když nefungují, jak mají, projeví se to i po psychické stránce,“ říká Ann z Indiánek.


Indiánky Ann a Karolína (fotka z jejich archivu)

Bylo jí osmnáct a proklínala celý svět

„Zní to hloupě, ale vždycky jsem si chtěla založit rodinu velmi mladá. I když to jde proti zažitým trendům, domov plný dětí měl být cíl každé mé cesty. Polycystické vaječníky z tohoto cíle udělaly sen. Stále doufám, že dosažitelný,“ začíná nesměle náš rozhovor mladá Slovenka Rúth.

„Nepravidelnou menstruaci jsem měla vždy. První jsem dostala ve dvanácti, další přišla až po roce. Ze začátku všichni říkali, že z toho "vyrostu", prý o nic nejde a cyklus se ustálí,“ pokračuje Ruth.

Vzpomíná také na první návštěvu gynekoložky: „Věděla jsem, že něco není v pořádku. Všechny mé spolužačky měly menstruaci přesnou jako švýcarské hodinky, jen já jsem vždy trnula. Nešokovalo mě, když doktorka konstatovala polycystické vaječníky, hodně jsem si o tom již dříve googlila. Spíš mě překvapila ta bezmoc, která se dostavila, když gynekoložka suše pronesla, že se s tím nic nedá dělat. Stále opakovala, že z toho vyrostu. Otřepaná věta mi už tehdy lezla na nervy, hned jsem se tedy zeptala, co se stane, když nevyrostou. Otěhotnět bude náročné, odsekla. Bylo mi jen 18 let a proklínala jsem celý svět. Jak mi může někdo větu, která mi změnila život, říct takovým způsobem?“

Pozor na deprese

I gynekoložka Racková však přiznává, že se cyklus u mladých dívek může upravit. „V literatuře se uvádí, že by do této diagnózy neměly být zahrnuty adolescentky, které sice často všemi těmito příznaky trpí, ale velmi často dojde ke spontánní úpravě obtíží. Pozornost však vyžadují obézní dívky s metabolickým syndromem nebo sklonem k depresi, kdy je naopak velmi důležitý pečlivý lékařský dozor a nutriční a pohybové poradenství, aby se zamezilo inzulínové rezistenci a zvýšení kardiovaskulárních rizik. Dále je vhodné dovyšetrit dívky s nadměrným ochlupením, tzv. hyperandrogenní stavem. Ženy, které chtějí otěhotnět, vyžadují konzultaci gynekologa, kdy je nutné dovyšetrení hormonálního profilu a ultrazvuk,“ říká doktorka.

S depresí se setkala i Kája z Indiánek. „Opravdu není snadné říci, zda například u mě mělo onemocnění vliv na psychiku, nebo naopak zhoršená psychika vedla ke zhoršení ostatních příznaků (akné, vypadávání vlasů, vynechání menstruace) a to pak zpětně zase na psychiku. Každopádně jsem v době, kdy jsem své PCOS nejvíce řešila, trpěla depresemi, úzkostmi a nespavostí,“ popisuje svůj začarovaný kruh.

Kolegyni doplňuje spoluzakladatelka Ann, která i v tomto vidí poselství celé iniciativy: „Předcházíme tomu, aby se z diagnózy stalo trauma na několik let. Ukazujeme ženám, že v tom rozhodně nejsou samy – protože to si právě často lidé myslí. Když jsou v tom dívky samy, zabřednou do kolotoče méněcennosti, do role oběti. Každý má něco, co ho trápí, a také ze syndromu polycistických vaječníků a neplodnosti se dá vytvořit něco lepšího, i když to tak zpočátku nevypadá. I jméno Indiánky jsme zvolily, protože jsme chtěly něco přitažlivého, co vzbuzuje pozitivní pocity a sílu. Také byla volná doména a můj otec mi tak říkal, když jsem byla malá,“ s úsměvem vysvětluje Ann.

Začněme se o tom mluvit

I když gynekoložka, aktivistky i pacientka potvrzují, že tento syndrom ovlivňuje velkou část života mnoha žen, otázka z úvodu o tom, proč o polycystických vaječnících neslyšíme více, zůstává nezodpovězená.

„Asi je to ze strachu ze selhání, ženy neměly dosud ani kde se svěřit, mluvit o tom. Doma je třeba učili, že o takových intimních věcech se nemluví, žena má být taková a maková. Ke sdílení vede dlouhá cesta, nám samotným to několik let trvalo, než se s tím ego popere, svádí to totiž k lítosti. Když jsme o tom ale začaly mluvit nahlas, nejenže, že se nám ulevilo, ale problém přestal být problémem a z naší hlavy zmizel. Chápeme ho jako výzvu k růstu, učitele, nikoliv jako něco hrozného, co nikdy nikomu neřeknu,“ vysvětluje Ann.


Gynekoložka Jana Racková (fotka z archivu)

O zvýšení společenské diskuse se snaží i Indiánky. Ann pro Ženy v pohodě říká, že se v lednu poprvé komunita žen setká online. „Vše probíhá velmi jemně, kdo chce mluvit, mluví, kdo nechce, samozřejmě nemusí. Je to ozdravné, protože jste se ženami, které vědí, že prožívají podobné věci jako vy. Předáváte si rady, zkušenosti. V lednu si vyslechneme online i 2 pozitivní, motivační příběhy jiných žen,“ přibližuje aktivity Indiánek. „Souhlasím, že by bylo skvělé, kdyby byli všichni v problematice polycystických vaječníků vzdělanější. Sama k tomu chci přispět sdílením svého příběhu, ještě se však necítím připravena hovořit o tom se svými přáteli. Bojím se, že by to zlehčovali. Platforma Ženy v pohodě mi však dává naději, že to někoho skutečně zajímá, a jsem ráda, že jsem o tom mohla mluvit poprvé právě zde,“ přiznává pacientka Rúth.

Pokud vás trápí jakýkoliv gynekologický problém, využijte online poradnu na našem webu. Hovořit o gynekologických problémech je v pohodě!

sdílet na facebooku

Líbí se Vám tento článek?

Pokud chcete dostávat newsletter s výběrem témat podle Vašich zájmů, stačí si ve Vašem profilu vyplnit preference.

Registrace