Katarína Benek (r. Havlíková) (39) se narodila v Bratislavě, kde vystudovala mezinárodní obchod na Ekonomické univerzitě. Od šesti let se věnovala synchronizovanému plavání, Slovensko reprezentovala ve všech věkových kategoriích na desítkách mezinárodních závodů, zúčastnila se několika Mistrovství Evropy i světa a OH v Aténách v roce 2004.
Po ukončení sportovní kariéry pracovala v oblasti marketingu a event managementu.Vytvořila vlastní tříměsíční tréninkový plán Bubble Butt, který motivuje lidi k efektivnímu cvičení. Aktuálně žije na Cookových ostrovech v Polynésii, kde s manželem vychovává syna Elia.
Katko, od kdy aktivně sportujete a jak jste se ke sportu dostala?
Sportuji prakticky od narození, byla jsem velmi aktivní dítě. Od 6 let jsem se začala naplno věnovat synchronizovanému plavání a vydrželo mi to skoro 20 let.
Jsem několikanásobnou mistryní Slovenska a pravidelně jsem soutěžila na Mistrovství Evropy a světa. Kariéru jsem ukončila po olympijských hrách roku 2004 v Aténách, kde jsem plavala spolu s Veronikou Feriancovou. Ale sport, i když jen rekreační, je stále nedílnou součástí mého života.
Jak se vám jako profesionální sportovkyni dařilo skloubit kariéru se školou? Jak jste našla motivaci (a energii) věnovat se obojímu naplno?
Když jste dítě, resp. mladý člověk, a děláte něco, co vás baví a jste v tom úspěšní, tak vám ani nepřipadá náročné 6-7 dní někdy i dvoufázově trénovat. Ve škole mi to vždy šlo a snažila jsem se co nejvíce naučit už na hodině, abych se učivu nemusela věnovat po nocích.
Člověk se naučí rozdělit si čas, pracovat efektivně a sport vás mentálně připraví na jakékoliv stresy. Motivaci ve sportu jsem hledat nemusela nikdy. Vždy jsem chtěla vítězit nebo se kvalifikovat na soutěže na vrcholné úrovni. Zároveň jsem však věděla, že synchro není sport, kterým se budu živit, a tak byla škola ve skutečnosti mou prioritou.
Čemu jste se věnovala a čemu se věnujete aktuálně v profesním životě?
Momentálně jsem na mateřské dovolené se synem Eliem. Věnuji se ale ve velké míře mému projektu BubbleButt, tedy tréninkovému plánu pro ženy, který je určen pro cvičení doma a je tedy pro současnou dobu naprosto ideální.
Vy ale nežijete na Slovenku. Kam jste se přestěhovala a proč?
Před 2,5 roky jsme odešli na Cookovy ostrovy v Tichomoří. Manžel pracuje jako špičkový hotelový manažer a hledali jsme klidné, pěkné a také celoročně teplé prostředí pro rodinku. Syn se už narodil na ostrovech.
Zpozorovala jste rozdíl mezi životem na Slovensku a vaším aktuálním domovem? Je zdejší život aktivnější?
Rozdíl je samozřejmě velký. Naopak se tu žije mnohem klidněji. První měsíce jsem si musela zvykat, že nemám denně desítky telefonátů, nikdo nikam nespěchá a obchody se v 15:30 zavírají. Lidé jsou zde velmi přátelští, ochotní pomoci a nikdy nervózně netroubí za volantem. Na druhé straně vše, co potřebujete vyřešit, poměrně dlouho trvá. Když si ale zvyknete, působí to skutečně jako balzám na duši, a když se ohlédnu zpátky, jen kroutím hlavou, co všechno běžný člověk na Slovensku denně stíhá a v jakém tempu žije.
Slovenky i Češky učíte pravidelně a efektivně cvičit. Jak jste se k tomu dostala a co vás k tomu vedlo?
Mým původním záměrem nebylo vytvořit něco komerčního. Celý program vznikal několik let a byl určen pro mě. Po skončení s vrcholovým sportem se mi začala měnit postava, klesat fyzička, zpomalil se mi metabolismus. Po pracovní době se mi však ne vždy chtělo jít běhat nebo cvičit.
Kromě toho jsem viděla, že když nemám připravené, co budu cvičit, tak strávím hodinu rozhodováním, hledáním videí nebo klasickým běháním – to však nepřinášelo výsledky, jaké jsem chtěla, a upřímně mě to ani nebavilo.
Uběhlo několik týdnů a z mé vysportované postavy se stala neforemná. Tak jsem si řekla, že potřebuji plán. I dnes toto vidím jako nejčastější problém u jiných. Mají pocit, že se hýbou, ale stále nerozumí tomu, proč nehubnou. A tak jsem si sedla, vytáhla staré sportovní deníky, prostudovala je a začala psát trénink. Postupně jsem to předělávala a vylepšovala, ale stále to byly vlastně takové moje poznámky pro mě samotnou. Měla jsem ale stále více žádostí a proseb o pomoc ohledně formování postavy, a tak jsem to zpracovala do uceleného plánu.
Opravdu stačí cvičit 30 minut, abyste se dostali k vytoužené postavě, jen to musí mít hlavu a patu.
Mými pokusnými králíky byla švagrová a pár kamarádek, protože jsem si potřebovala ověřit, jak plán funguje na nesportovce a úplné začátečnice. Program BubbleButt je dnes výjimečný v tom, že je to koncepční, ucelený plán a opravdu s ním dosáhnete výsledků. Někdy lidé cvičí roky, ale nedaří se jim dosáhnout požadovaných křivek. Člověk nezhubne, postava se nezpevní. Pustit si video z YouTube, nebo jít běhat bez potřebných znalostí, prostě nemůže vést ke skvělým výsledkům, nebo je ta cesta mnohem pomalejší. Opravdu stačí cvičit 30 minut, abyste se dostali k vytoužené postavě, jen to musí mít hlavu a patu.
Pokud chceme zhubnout, stačí, abychom jen začali sportovat?
Pokud chcete zhubnout, musíte mít vyšší výdej energie než příjem. Pokud zařadíte sport do svého života, výdej stoupne. Nemusí to být o mnoho, ale stačí to k tomu, abyste pomalu a dlouhodobě udržitelně hubli. Stravu je třeba mít vyváženou, je nesmysl být stále na nějaké dietě. Na boj proti hladu je naše tělo naprogramované od nepaměti. Když dlouhodobě držíte dietu, tělo udělá vše pro to, aby „přežilo“, aby přestalo strádat. Hubnutí se zastaví. A nejen to.
Vlčí hlad vás přinutí „dojíst“ zameškané, někdy ještě i do zásoby navíc! Pokud se ale do kalorického deficitu dostanete nejen díky dietě, ale také pravidelným cvičením, tělo na to nereaguje takovou panikou a tak strašným hladem.
Dokonce často po cvičení ani nepociťujeme potřebu jíst. Tělo při výdeji energie pravidelným cvičením nepociťuje takový hlad, jako když o stejné množství kalorií pouze snížíte svůj příjem ve stravě. Když necháte množství a variabilitu jídla, na které je vaše tělo zvyklé, ale odbouráte pár kalorií týdně cvičením, postupně, kontinuálně budete hubnout bez nájezdů na lednici, ztráty menstruace, vlasů a nervů.
Jak se motivovat, pokud kila nejdou dolů?
Fotkami a pravidelným měřením. A nestresovat se, když se po pár týdnech úbytku váha na chvíli zastaví. Je to normální, hubnutí není lineární proces a vstupují do něj různé faktory od stresu, přes hormony, menstruační cyklus či adaptaci těla na trénink. To, že neklesá ručička na váze, nemusí znamenat, že nehubnete tuk. Zde vám právě pomohou fotky. 60 kg vysportovaných štíhlých svalů je zcela odlišných od 60 kg povoleného nesportovce.
Kdy je ideální cvičit – ráno, během dne, nebo večer?
Čas, kdy sportujete, je čistě o vašich preferencích nebo režimu dne. Někdo dokáže vstát i v pět hodin ráno a sport ho nastartuje před prací. Pro jiného je lepší cvičit odpoledne, nebo spíše navečer. Pozor ale na sport těsně před spánkem, jsou lidé, kterým to naruší spánkový cyklus. Měla by to být vaše půlhodina, kdy se soustředíte jen na sebe, tak si ji podle toho naplánujte.
Kterou část těla cvičíte nejraději, a kterou byste naopak raději vynechala?
Nejraději cvičím břicho, hýždě a cviky na zlepšení kondice, které zapojují velkou skupinu svalů jako angličáky, dřep s výskokem a podobně. Tam totiž cítím, jak se zlepšuji. Naopak svaly rukou jsou pro mě jen takovou povinnou jízdou.
Říká se, že kdo chce, najde si způsob, kdo nechce, najde důvod. Máte nějakou radu nebo tip pro ženu, která přijde vyšťavená z práce, i doma na ni čeká spousta povinností a starostí, a tudíž nemá čas na cvičení? Je to o nastavení a režimu?
Celý program BubbleButt je tvořen právě pro takovou ženu. Já sama takto funguji. A proto přesně vím, že není v dlouhodobém horizontu absolutně reálné žít životní styl fitnessek nebo fitness trenérů z Instagramu či Facebooku.
Jejich řady jsou skvělé, ale jen pro lidi, kteří na takový způsob života mají možnosti, čas a peníze. Přehnané ambice a tlak na zařazení posilovny či soukromých hodin boxu, jako má oblíbená influencerka, nebo tabulkový režim ve stravě vedou spíše ke zklamání, přejídání a nicnedělání, protože se časem dostanete k pocitu „toto já nikdy nedám!“
Fyzická aktivita již několik minut denně pomůže vyčistit hlavu, vyplavují se při ní hormony štěstí.
Je to ale zároveň koncepčně, odborně a uceleně provedený plán, jak by ho udělal soukromý trenér někde ve fitku. Nemusíte si tedy sama tvořit tréninky a víte, že to bude mít efekt. Ale samozřejmě, těch 30 minut si na sebe musíte najít, a to bude vždy těžší, než jen ležet na gauči. Ale jak já říkám, zuby si také čistíte každý den, ať se vám chce, nebo ne. Tak proč nepřistoupit podobně ke cvičení, které navíc stačí absolvovat jen 3x týdně?
Jste maminka, dokážete poradit, jak vést děti ke zdravému životnímu stylu? Resp. je důležité učit děti k pohybu či vyvážené stravě už od dětství? Neošidíme tak naše nejmenší o „čokoládové a sladké chvilky“?
Děti se učí opakováním. Je pro ně normální to, co denně u rodičů pozorují. Náš syn zkoušel dělat dřepy ještě dříve, než se naučil chodit. Přitom já opravdu cvičím jen 30 minut. Je pro něj normální, že chodíme každý den na procházky, házíme míčem a utíkáme po louce. Je s námi u stolu a až na množství soli a koření jí přesně to, co my.
Když nechci, aby jedl hranolky, nevařím a nekupuji je. Když se jdeme najíst ven, objednám si jídlo, které jsem připravená dát ochutnat i jemu, když si řekne. Nevěřím, že dítě bude jíst jablko, když má máma hamburger. Spolu si upečeme koláč, ale sušenky nekupujeme. Je to vždy o nastavení v rodině. Já nevěřím na úplné vyloučení např. sladkostí, protože dříve či později se k nim dostane, ale budu spokojená, když bude umět rozlišit, co je naše strava a co jen příležitostné potěšení.
Budeme „více v pohodě“, když zařadíme do života pravidelný pohyb?
Bez jakýchkoliv pochybností mohu říct, že ano. Fyzická aktivita již několik minut denně pomůže vyčistit hlavu, vyplavují se při ní hormony štěstí. Už po jednom či dvou týdnech pravidelného sportu cítí většina lidí velkou změnu nejen v kondici ale i v psychice.
V mnoha případech jde také o zvýšení sebevědomí a lepšího pocitu ze sebe samé. Je to jeden z nejčastěji zmiňovaných benefitů programu BubbleButt. Při cvičení nemá jít o zničení, ale naopak o posun vpřed a dobrý pocit, že jsme něco dokázali.